Tyhle řádky bych chtěla věnovat všem přetvářkám, co se bohužel objevili v mém životě...vždycky jsem si myslela, že mám hodně přátel, co mě mají rádi a co by mi v nouzi pomohli...žila jsem s tím pocitem dlouho a hodněkrát mi to pomohlo...jenomže pak v mém životě nastal veliký zlom!naskytl se problém který jsem sama nedokázala vyřešit, tápala jsem v bludném kruhu svého života a marně hledala cestu ven...potřebovala jsem povzbudit, potřebovala jsem vědět, že je někdo kvůli komu se vyplatí bojovat s mým velikým problémem...láska mě dovedla až ke dveřím psychiatrie a když jsem se obrátila na své přátele, tak mě polovina nazvala bláznem a polovina se na mě lítostivě podívala a odešla...zazdili všechny mé představy o lidech kteří říkají "mám tě ráda" a "miluji tě"!!otřeslo to mým životem ještě více než předtím a podporu jsem dostala od těch, co mě znají nejmíň, co nemají důvod pomáhat mi a přesto to dělají a od těch, co mi nikdy neřekli "mám tě rád" , ale co to dokázali.Jak se říká v nouzi poznáš přítele, tak už to chápu...kolem mě bylo tolik přetvářek a lidí,co mi říkají, že mě mají rádi a vzápějí se otočili a šli radějí pryč aby se nemuseli dívat, že trpím a opravdu potřebuju pomoc...už nikdy nechci slyšet ty dvě odporná slova jako je "mam te rad" a "miluji te"!!Tyhle dvě slova mě psychicky zničili a navždy k nim budu cítit odpor...jen když vidím člověka kterého jsem milovala, tak se mi začnou podlamovat kolena, a v hlavě se mi spustí poplach!!nedokážu se na něj ani podívat jak mi je odporný, ale nedokážu své emoce ani krotit, takže to začnu nezvládat...ze všeho je mi špatně, protože vím, že člověk z masa a kostí mě dostal do psychických problému...kvuli nemu uz nikdy nebudu schopna milovat a kvuli mým "skvělým kamarádům"už nikdy nebudu nikomu věřit...nechápu jak může být někdo takový sobec, člověk bez duše...nechápu jak někomu může dělat dobře to, že může někoho trápit a nechápu ani to jak jste mi mohli vzít všechny mé sny a představy o lásce...chápu, že jsi mě nedokázal milovat, tak jako já tebe, ale proč si mě takhle zničil?proč si mě nenechal jít svou vlastní cestou?ničím krom toho, že jsem milovala jsem se neprovinila, nic jsem ti neudělala, tak proč se ted musím jit lecit,abych se vubec dokazala smirit s tim, ze jeste nejsem mrtva, ale nekde uvnitr me neco je...proc jste se ke mě všichni otočili zády, když by mi stačila jenom vaše podpora, jen pár blbých slov, kterymi byste me uklidnili...ale muzete byt uz konecne stastni...povedlo se vám znicit me jak nejvic to jde, trapili jste me dokud jsem nezkolabovala a ted me povazujete vsichni za psychopata...neverim v lasku ani pratelstvi, které bylo...neverim v nic, co jsem mela...musim zacit verit jenom sama sobe...vím, že ted to bude dlouhá trať mého života, nez se zotavím, ze všech svých psychických i fyzických problému, ale chci věřit, že to dokážu...vím, že ještě existují lidé, kteří mi věří a podpoří mě, ale ti mi bohuzel nedokazou byt nablizku, protože nas od sebe dělí několik set kilometrů...ale i přesto jim starsne moc dekuji, ze me podrzeli a nedovolili mi, abych se neustale tapala ve svém bludném kruhu...

Poslal(a): ne.šťastná, 14.4.2008