(NE) SEZNÁMENÍ...
D. Dvořáčková
Jedu dnes domů později než jindy. To zas bude výčitek jak jsi na vše sama a že máš za celý den toho našeho prcka dost. Věř mi, ani já jsem neměl lehký den. Venku prší a já se mačkám v nabitém trolejbuse. Hlavou se mi táhne celý den. Těším se na našeho drobečka a taky na tebe. Doufám, že tvoje usměvavé oči uvidím častěji. Cítím, že něco krásného se kamsi vytrácí. Nevím co a nevím kam……ale už to není jako dřív. Skoro spolu nemluvíme. Není o čem? Ale kdepak. Chtěl bych ti toho tolik říct. Jenže ve chvíli, kdy otevřu dveře uslyším jen tvoje lamentování a mě přejde chuť. A tak poslouchám a snažím se nepřekážet. Kde jsi má lásko?....
Venku kape ze střech a já si říkám kam déšť odplavil naši láska. Nebo tu někde je a jenom odpočívá, aby se vzápětí vzepjala a stala se silnou řekou našeho života? Kde jsi má lásko, je mi moc smutno po tvém laskavém pohledu a něžných dotycích. Chybí mi tvoje sametová kůže a drobné kapičky potu nad tvým rtem.
Náhle si uvědomuji zkoumavý pohled na mé zamračené čelo. A hele dívka. Stačí jeden pohled do jejích očí …. Co to cítím ? Zvědavost? Touhu? Příslib něčeho krásného. Neznatelně se na mě usmála a vytrhla mě z mých myšlenek, které pádily jak kůň z prudkého kopce. Nevěřícně na ni zírám. Zastavil se čas. Nemluvíme a přesto jsem v té nekonečné hloubce jejích očí poznal, že je to ta pravá. I na ní vidím, že je překvapená sílou té náhlé proměny nás obou. Není krásná, neznám ani její jméno. Ó Bože co se to stalo? Mluví se o lásce na první pohled a já si bláhově myslel, že se to stává jen ve filmech či u prvních lásek školáků. Já hlupák. Nepopsatelný pocit vášně nás obou a němá výměna našich myšlenek. Úsměv je pouhá hra svalů v obličeji toho druhého, ale to co vyjádřila němým obličejem mi stačilo. Zapomněl jsem na celý svět, točí se mi hlava. Jak teď budu žít dál, když vím, že existuješ.
Venku přestalo pršet a já se smutně usmál na neznámou dívku. Vidím, že se prodírá trolejbusem blíž k místu, kde já stojím. A já se ještě jednou otočím a na poslední chvíli rychle vystoupím o 2 zastávky dříve než jsem chtěl. Vidím otázky v jejích očích a snad i žal nad něčím, co ještě nezačalo. Promiň neznámá…..

Jak těžké je neseznámit se!

Chvátám za tebou má ženo a s trpělivostí vyslechnu, co tě dneska trápí . A co náš maličký? Nebude už spát? Načerpám síly do nového dne a možná, že až večer usneš, pohladím tvou hebkou kůži a pošeptám ti, jak moc tě miluji.

Poslal(a): Dáša Dvořáčková, 6.10.2004