Byla jsem obyčejná holka,ale našla jsem něco nebo spíš někoho kdo mě dokázal dát úsměv do tváří,kdo dokázal že jsem šťastná, někdo kdo mě měl rád, stál při mně,ochraňoval mě a věřil ve mě!Strávila jsem s ním krásné, překrásné chvíle svého života.Dokážu popsat každou chvílí,každý den,hodinu,minutu..v tomhle báječném světě s ním!Pamatuji si každý okamžik,dotek,vůni,slovo,hlas i pohled..každou slzu,každý smích,každý polibek..prostě vše!Na to se nikdy zapomenout nedá!Pamatuji si i na první setkání s tebou,první obejmutiprvní pusu a polibek..!Na naše ruce v sobě spojené,ruce kolem pasu a v odejmutí!Každý pocit a každá myšlenka okamžik a vzpomínka mě ničí!Když si představím jak to bylo krásné!Stoupala jsem stále výš a výš..až sem se toho nebe dotkla..měla jsem vše! A najednou moje pocity a moje mysl začali dělat věci…strašné věci!stačil jeden pohled,dva dny a par slov… a všechnu tuhle krásnu to zničilo!Spadla jsem znovu na tu krutou zem..začínala jsem zase znovu žít v realite!Svět se mi zhroutil před očima…tolik málo a štěstí je pryč!jedna malá ale přitom tak velká osudná chyba!Nikdy si to neodpustím..Nikdy!Začala jsem byt zoufalá začala jsem ho proklínat,ale i sama sebe!kdybych nebyla tak blbá..říkala jsem si,mohla jsi byt ještě šťastná!Tahle chyba už se nedala vrátit!Omluvy,slzy vysvětlení NE prostě ne!Začínala jsem žít nový život!Uzavřená do sebe.Všechno jsem viděla černě..Ne už to nebylo moje staré já!Moje večery jsem probrečela..a co večery celé dny pro mě byly mučením!Promítala jsem si v hlavě znovu všechny okamžiky..všechny hlasy,slova,pohyby..A víc a víc jsem si uvědomovala co jsem ztratila.O co jsem přišla svou hloupostí!Nemohla jsem vydržet tuhle bolest,tu zátěž a vzpomínky…moje mysl byla silnější!
Donutila mě, a jednoho dne jsem s tím skončila..bohužel marně!Bůh chtěl abych žila dál na tomhle světě..Na světě na němž nemám pro koho žít!Nechal mě v bolestech a trápení...A začalo to strašné období.Potkávala jsem ho každý den na chodbách školní budovy,obědech i venku..Nemohla jsem ho vidět!Ty modré oči,světlé vlasy a tu postavu kráčejíc ke mně…Oči se mi plní hned slzami!Mí přátelé mě ale drží…nemohla bych jim to znovu udělat!Naučila jsem se s tím žít!Každý večer,i den co den sedím u okna a přemýšlím jaké by to teď asi bylo..!být vedle něj cítit ho,poslouchat ho,vidět a líbat!Tahle představa mě dohání k pláči.Vlastně nic jiného ani nedělám.Pro mě život už dávno skončil!Doufám že zas budem někdy spolu..jsem šťastná když ho vidím..A najednou další prudká rána přímo do srdce..Má holku..To už jsem sklesla úplně na dno..nemohla jsem se nadechnout..tímhle to skončilo!Můj pláč to asi nikdy nespraví ani mě nepochopí!takhle moje naděje končí!Ale já ho milovala,miluji a vždy milovat budu a nikdy si svou hloupost neodpustím!Nesměji se tak jak dřív,nežiji tak a ani se tak nechovám! Jsem jiný člověk…půlka mě totiž vymřela..a chodí úplně někde jinde!
Ti cco si toc nepozijoou to nepochopii!!!

Poslal(a): Church, 29.4.2008