Znáte ten pocit,když jste někoho měli… pak o něj přišli a teď na něj pořád musíte myslet! A říkáte si…Co kdyby…Co kdyby se to nestalo..nemusela bych tu teď sedět a přemýšlet..o tom!Mohla jsem být šťastná..ale zase bych nepožila tolik nádherného jako s ním…Co kdyby se nic nestalo a byly bychom spolu…Byly by jsme šťastní???...Přestáváte věřit klukům..myslíte si že on byl ten pravý…Buď se z toho dostanete..anebo to řešíte jiným způsobem…. Třeba sebevraždou???....vyřešíte tím něco,,?Ne vůbec nic!Jen přiděláte starosti dalším lidem..a to by jste nechtěli!Musíte žít s tím pocitem že má jinou,že už nebudete spolu!drtí vás to já vím…Pak si ale jen přece najdete přítele…Chvíli je to dobré ale po čase si uvědomíte že milujete stále jeho…kterého potkáváte všude…i ve svých snech!..Ale nechcete zradit ..tehož který vás má rad..musíte žít v trápení….časem si zvykneme….říkame si:třeba mi nový přítel pomůže zapomenout na něj..zvykáte si už vas to tolik nemrzíí….Nebrečíte každý den..všechno se to ve vás hromadí!!!..ale najednou zjišťujete že partner.. miluje jinou… a né vás…Vzniká nedůvěra..smutek a nakonec rozchod..už zase..!Nekdy je to lepsi…. Aspon mužete zase milovat potají svého bývalého vyvoleného…ale naučili jste se ho milovat….mrzí vás to…Zase brečíš???? Ano nahromadilo se to v tobě…Život je děsně složitý…proto nečekej na zítřek..máš li někomu říct že ho miluješ…

Poslal(a): Church, 2.5.2008