Už dlouho Ti píši, však dopis neposílám, nemám kam....
Proč na tebe stále myslím, když už jsi pryč tak dlouho? Mé srdce stále čeká až se vrátíš jak jsi řekl.... ta cesta zpět Tí trvá už nějak dlouho celých pět let.... V hlavě se mi honí naše setkání, které pořád nepřichází, vzpomínám jak jsi za mnou jezdil a vozil mi veliké pukéty květin a chtěl jsi mě milovat, tak moc až jsem ti neodolala a uvěřila. Tvé něžné polibky cítím ještě ted, doteky tvých rtů, šepot tvého hlasu, lásko kde ji???... srdce mě bolí a puká mi při každém pohledu na Tebe.... když Tě vidím sní.... Mám se tvářit jako by se nic nestalo? proč byli jsme spolu dva roky a to není jen na chvilku...Byl jsi pro mě vším, s tvým odchodem se mi zhroutil svět. Dávám ho dohromady už pár let... stále na tebe myslím a říkám si PROČ? Proč jsi to neskončil na dobro a nechal jsi mě doufat, věřit, že se mi vrátíš.... Fíku miluji Tě a nikdo jiný mi Tě nenahradí. Plánovali jsme společný život ty a já navždy... ted jsme ty dlouho nic a někde daleko já ovšem už nikdo veví kdo byl Fík a Ája... PS: MILUJI TĚ PRDELKO jsi mi říkával...

Poslal(a): Ájinečka, 5.5.2008