Píšu do duše co není,pořád chci věřit,že se něco změní,chci Tě nenávidět a nenávidím sebe.Tak sakra proč mi nebereš telefon?chci s Tebou jen mluvit,jak člověk dokáže klesnout za hranici svých možností,jak se dokáže ponížit,udělat ze sebe zoufalce,prosit...to všechno pro lásku,když ví,že existuje člověk,kterému záleží,který miluje a neváží si svého štěstí a sám je prázdný a bez života,vím že je pro co žít,ale nebaví mě to,dělám stále stejné věci,chci Tebe a Ty to víš,tak proč sakra něco neřekneš,třeba jdi do prdele...zničil jsi mě,ale stále pro mě znamenáš všechno,udělám cokoliv jen pro minutu s Tebou,tak jsem ubohá,přitom vím,že mi za to nestojíš...tak co teď?co mám dělat?žít dál,já vím,ale bolíš,zatracené pohledy,ty Tvoje pohledy,jsi moc nad věcí a já?jsem mrtvá...

Poslal(a): Simdan, 6.5.2008