Nevím, jak začít ani v jakém podání to napsat...je pro mě strašně moc těžké psát tyhle řádky, ale musím!tělo bez duše?vyhaslá sopka?ne!bezcitná potvora!ano přesně tohle je to vystihující slovo!je to několik let zpátky, co jsem se cítila že se ke mě otočil celý svět zády, co mě všichni kamarádi zradili,ničili mi to nejhorší, dávaly rány tam kde to nejvíce bolí...do srdce a do duše.Sráželi mi svědomí, využívali mě a já?snášela jsem to s úsměvěm!nikdy na mě nepoznali, jak moc mě to ničí a bolí.Snila jsem o tom, že jednou jim to všechno vrátím i s úrokama...postupem času jsem budovala svůj svět, své zázemí, poznala jsem ty nejlepší lidi, na které se můžu vždy obrátit, začalo se mi dařit, byla jsem šťastna a zamilovaná, sice to nebyla láska oboustraná, ale já jsem si byla jistá, že to nebude trvat dlouho a budeme spolu...až do jednoho osudového dne, kdy jsem zjistila, že to nebude tak snadné...zasadil do mého srdce poslední hlubokou ránu a já jsem cítila jak padám dolů, jak slábnu jak fyzicky tak psychicky...pomalu, ale jistě jsem padala tak nízko, až jsem byla zpátky na tom samém dně od kterého jsem se dokázala odrazit vlastními silami!pomocí odborníků jsem se začínala dávat opět dohromady, má duše začínala vnímat,rány na srdci se zacelily natolik, že zůstaly už jen jizvy a sebevědomí zase narůstlo...ublížila jsem člověku díky kterému mám jizvu na srdci, aniž bych o to usilovala, další jizva se zahojila hned jak jsem nevědomě ublížila dalšímu mému příteli a tak to šlo dokud jizvy nezmizeli uplně!pomstila jsem se všem co mi ublížili aniž bych o tom věděla, uvědomovala si to nebo o to stála.Nechtěla jsem se mstít, ale přišlo to samo...osud mi dovolil zahrát si tuhle hnusnou hru a být chvíli na vrcholu.Dobrý pocit z toho nemám, hnusí se mi to, ale úmyslě nebo snad schválně jsem to neudělala.Mstít se je ubohé, ale mělo to tak být a nikdy toho nebudu litovat ikdyž mě rozum zradil...mám z toho špatné svědomí, ale tak jak jsem zapomněla na bolest, tak zapomenu i na to jak jsem vracela rány...jsem zase o krok dál!jsem silná, sebevědomá, usměvavá holka, která chce žít a bavit se.Vše co mám jsem vybudovala já sama a už nikdy nedovolím nikomu aby mi vzal to,co patří jenom mě...začít nový život znamená vzdát se všeho, co jsem měla doposud a teď když stojím nohama pevně na zemi, tak vím, že už to pro mě nebude problém, nemám strach, že se mi to nepovede, protože si věřím.Vím, že když chci tak jde všechno a tu sílu v sobě najdu, jen objevit místo, kde ji hledat...pohřbila jsem všechnu bolest, nenávist, lásku a vzpomínky!odteď už nebude žádné nemůžu, ale MUSÍM...tímhle se chci omluvit všem, kterým jsem ublížila...vím, že kdyby to věděli tak by mi to stejně neodpustili, ale já to po nich ani nežádám, patří to do mé minulosti, přítomnost se dá přežít a budoucnost bude stát za to:)

Poslal(a): ne.šťastná, 19.5.2008