Když se člověk zamyslí nad tím, co je to smrt, může ho napadnout spoustu věcí.My jako žívý tvorové si nemůže nikdy přesnou definici představit.Jsou to jen pouhé domněnky.Kdo smrt pozná, ten už k nám nepromluví a nepovím nám jaké je to tam na oném světě.A my?Pouze žijeme v představách co nás po smrti čeká.Já osobně můžu prohlásit, že se smrti nebojím, beru to tak, co se má stát se stane.Nikdo tomu nezabrání.A řeknu vám jedno,jesli existuje posmrtný život tak se na něj těším.A to z toho důvodu,že se opět shlédnu se svým dědečkem, který mě a všechny kolem mě opustil minulý rok.Nikdy na ten den nazapomenu,ráno jsem se chystala do školy s celkem dobrou náladou..najednou volala babička kolem 7 hodiny ráno..mamka se začala klepat a já jakobych to vycítila..začali mi slzy stékat po tváři a já věděla,že to nebude moc přijemná zpráva.Mamka řekla,že tam jde a já chtěla jit taky.A to byla ta chyba..přišli jsme tam..dědeček ležel na své posteli a už nepromluvil ani jednu hlásku..:-(Ale ikdyž to pro mě a ostatní bylo velmi těžké, tak dnes vím,že už je mu lépe,že už se netrápí..a tam na nás nahoře všechny čeká..a hlídá nás.Akorát mě mrzí jedna věc, den před jeho smrtí jsem u něj byla a ptala jsem se ho: Dědečku já přijdu zítra jo?A on kývl (nemohl totiž mluvit, měl nádor,takovou trubičku v krku)a ke všemu jsem dodala: POČKÁŠ NA ME?a ON tiše ze svých úst vypustil jo.A nepočkal na me..opustil mě..ale vím,že kdyby nemusel, tak by počkal..takže smrt ta si pro nás přijde, ikdyž to nečekáme.Je to osud, s kterým nikdo z nás nic neudělá.Akorát si někdy říkám, jak je nespravedlné,že umírají lidi, kteří by si to nezasloužili a lidé, kteří kradou, znásilňují ženy, žijí i přesto všecko...

Poslal(a): Tereza, 28.6.2008