Když jsem byla malá, věřila jsem na pohádky. Já byla krásna, blonďatá princezna a na světe bylo spoustu pricnů a princezen. Všude plno smíchu, dobré nálady,zářícího slunce! Krásný svět! Dokonalý svět! Teď tu stojím o pár let starší. Růžové brýle plné naivity jsem vyměnila za brýle dioptrické. Mé vlasy už nejsou blonďaté,ale dlouhé a hnědé. A můj sen, že jsem princezna? Dávno se rozplynul.Také jsem zjistila, že nemá cenu hledat nějakého prince! Princové přece neexistují!! Lidí, kteří mi ublížili je hodně. Možná i proto se dívám na svět pohldem pesimisty.Bůh asi chce, abych potkala pár nesparávných lidí, abych až konečně potkám toho pravého věděla, že mám být vděčná. A taky vím, že nesmím přestat věřit lidem. jen musím bý více opatrná, komu uvěřím přísště.myslela jsem, že život je pohádka, jenže myslela jsem totiž v tom je ta potíž!

Poslal(a): Alisha.m, 12.7.2008