Tak a už je to tady znovu deprese, zoufalství a smýšelené pocity o tom ,že jsem něco promarnil a zmeškal. Sám jsem se uzavíral před světem a snažil se ho tolik pochopit z pomatených filmů a nesmyslných knich a přitom stačilo jen otevřít dveře a vyjít ven mezi lidi. Myslel jsem si ,že stačí žít v naději na lepší zítřky a sám jsem tej naději nedokázal pomoci když byla příležitost. Už tolikrát jsem to chtěl změnit ,ale byl jsem na to moc zbabělí. Začal jsem vidět pravdu pouze svým rozumem a zaslepenýma očima. Odsuzoval jsem nevědomost,pošetilost a marnivost. Nakonec stačilo jen trochu ,aby se pohár přelil a utořil skvrnu ,která se pomalu rozlévala jako rakovina. Vím že musím odjet a opustit vše co mám rád, abych mohl říct že jsem nežil zbytečně. Jen nevím kam a kdy.

Poslal(a): Ricardo, 13.7.2008