Zase mi stéká jedna z dalších slaných kapek po tváři, snažím se je udržet, aby alespoň dnes moji tvář slzy nezdobily. Jak nádherné je milovat, skutečně, hluboce. Jak nádherné cítit, že jste skutečně milováni. Pohledy, slova, každý dotek vás rozechvěje a vy máte pocit, že se vznášíte a nechcete aby tato chvíle nikdy skončila. Jak krásné je lásku prožívat a jak bolestné je když vám osud zasáhne do lásky kterou prožíváte. Máte pocit, že svět se vám zhroutil, že už nikdy nic krásného nemůžete prožít. Já jsem o svou lásku nepřišla, jen osud nám nepřál, aby jsme byli spolu. Jsem na cestě kamenité a trnité a já doufám, že na konci této cesty bude cesta další, při které mě zpěv ptáků bude opět doprovázet, při které budu cítit teplo ze slunce a radost ze života. Nevěřila jsem, že můj princ někdy přijde, umírala jsem žízní..když přišel, objevil v mém srdci poklad, který jsem celý život schovávala. Poklad jsem mu navždy darovala. Princ se stal nedílnou součástí mého života. Jen s ním jsem poznala co dává sílu žít.Odpustila jsem mu všechno čím mi kdy ublížil, ale nemohu odpustit sobě.
Já se teď snažím se vším smířit. S tím, že štěstí vám z dlaně uletí než se nadějete, když jej máte, udělejte vše pro to, aby jste o něj nepřišli. Tolik bych si přála vrátit čas a svého prince mít navždy. Snad jednou, někdy k nám bude osud příznivější a více nakloněn...

Poslal(a): Sluníčkosluní, 14.7.2008