Všechno to začalo před 4 lety na chatě.Tam jsme se poprvé potkali.Krásně prožitý týden.Následoval rok ticha.A po roce.Zase jsme se potkali na té samé chatě.Osud?Náhoda?Kdo ví.Byl jsi jiný.Raději si býval sám než s námi,trochu mě to i mrzelo.Blížil se odjezd z chaty a já si začala uvědomovat,že mi na tobě záleží a že nechci pryč,že chci být s tebou.Odjeli jsme.Myslela jsem,že tě vidím naposledy.Doma jsem chodila od ničeho k ničemu,nic mě nebavilo.Nedalo mi to a tak sem si na tebe sehnala číslo a začali jsme si psat.Ze začátku jenom sem tam, ale postupem času jsme si psali čím dál častěji.Byla jsem šťastná, že s tebou můžu být v kontaktu.Tak to pokračovalo asi ještě rok než jsem nastoupila na střední a poprvé tě uviděla na nádraží.Nebyla jsem si vůbec jistá jestli jsi to ty, takovou dobu sem tě neviděla.Ihned jsem ti psala jestli jsi to ty jenže si to zřejmě neslyšel a napsal mi až jsi byl doma, ale potvrdil jsi mi to, byl jsi to ty.Začali jsme se zase zdravit, posílali si letmé úsměvy.Po nějaké době sem ti napsala jestli by ses nechtěl sejít a popovídat si po takové dlouhé době.Byl jsi z toho nadšený jenže to jsem ještě netušila, že mě čeká zklamání, a ne jednou.Domluvili jsme se, ale ty si mi těsně před setkáním napsal že nemůžeš.OK proč ne, říkala jsem si, to se stává že do toho člověku něco vleze, ale když se to takhle opakovalo asi 3krát začala jsem to vzdávat.Už mě nebavilo tolik se snažit, dělat pro to cokoliv a od tebe jsem žádný zájem nepozorovala.Zklamas jsi.Byla jsem z toho na dně.Sem tam nějaká ta smska ale tím to končilo.Když nám jednou opět nevyšlo setkání si mi napsal, že by bylo lepší kdybych na tebe zapoměla a přestali jsme si psát.Probrečela jsem skoro celou noc a pořád jsme si psali.Myslela jsem, že si něco udělám.Nechtěla jsem tě ztratit, tolik jsem tě měla ráda, záleželo mi na tobě.Chvíli bylo ticho a já se z toho vyhrabávala.Nezapomenu na ten den.Šla jsem přes nádraží a spěchala na bus.Seděl jsi tam a tak krásně jsi se usmíval.Po chvilce mi od tebe přišla krásná smska a hned po ní následovala další.Chtěl ses sejít.Už sem nevěřila tomu, že to vyjde, ale v hloubi duše jsem doufala.Nastal den D.Žádná smska s výmluvou, že nepřijdeš. Přišel jsi.Byla jsem hodně překvapená. Celou tu dobu co jsme byli spolu jsem tomu nemohla uvěřit že se to konečně povedlo a my se sešli a povídali si spolu.Od té doby jsme se scházeli častěji, jako kamarádi.Ovšem po čase jsem si začala uvědomovat, že už tě neberu jenom jako kamaráda. Zamilovala jsem se do tebe, ale jak ti to říct?Jak najít tu správnou chvíli?Co když to celé mezi námi pokazím a už to nikdy nebude stejné?Mlčela jsem před tebou.Blížil se konec školního roku, už byl jen poslední den, vyzvednout si vysvědčení a tradá na prázdniny.Jela jsem jako obvykle domů s tím, že tě přes prázdniny neuvidím:(smska!Chtěl jsi, abych za tebou dojela.Nejdřív jsem nechtěla jenže jsem ti neodolala a jela za tebou.Šli jsem na naši dá se říct oblíbenou lavečku, povídali si, popíjeli.Začali jsme se pošťuchovat, už ani nevím co se stalo ale najednou jsme oba dva zvážněli.Vycítil jsi, že se něco děje a že ti chci něco říct.Vůbec to pro mě nebylo lehké a trvalo mi to než jsem ze sebe dostala, že tě miluju.Něco si mi začal říkat ale já se rozbrečela, nevím proč.Ptal si se co ti tím chci říct jenže já už nebyla schopná slova.Zopakoval jsi otázku. Byl jsi tak blízko.Začali jsme se líbat.Na tenhle okamžik jsem čekala tak dlouho a dočkala se.Konečně.Museli jsme jít.Vstala jsem a ty jsi mě chytl za ruku.Byla jsem šťastná.Doopravdy šťastná.Čas běžel a já musela jet domů.Nechtěla jsem od tebe pryč. Chtěla jsem zůstat s tebou.Bohužel to nešlo a já nastoupila do autobusu a odjela.Pryč od tebe.Bylo mi jasné že se hned tak neuvidíme, protože každý bydlíme jinde a nemáme to k sobě zrovna blízko.Ostatní si užívali prázdnin, sluníčka, zatímco já se trápila.Kvůli tobě.Kvůli tomu, že jsme nemohli být spolu.Po nekonečných 3 týdnech jsi za mnou přijel.Opět jsem byla šťastná že tě mám u sebe,že jsme zase spolu, ale už v tu chvíli mi bylo jasné že to zase nebude na dlouho.Že pocit štěstí a radosti vystřídá smutek a trápení.Nemýlila jsem se.Včera to byl měsíc co jsme spolu a za tu dobu jsme se viděli 2krát.Stačí ti to?Vyhovuje ti to takhle?Mě totiž vůbec ne, ale miluju tě a tak budu zase naivně doufat, že se to třeba změní až začne škola, protože oba studujeme ve stejném městě.Možná se to změní, možná ne.Nezbývá mi nic jinýho než opět doufat a věřit v to.Chybíš mi.Ať chci nebo ne pořád na tebe musím myslet.Zajímalo by mě jak si na tom ty.Myslíš na mě aspoň někdy?Trápíš se kvůli mě jako já kvůli tobě?Snažím se to změnit.Změnit to, abychom se vídali častěji, ale příjde mi, že snad ani nemáš zájem, že ti to takhle vyhovuje.Jsem ráda že tě mám, nikdy bych nevěřila že to takhle dopadne, ale chci být šťastná.Delší dobu šťastná.A ne jenom pár hodin když jsme spolu.Pořád nad vším musím přemýšlet a nevím co si myslet.Opravdu nevím.Možná by neškodilo aby sis tohle přečetl.Možná by sis konečně uvědomil některé věci a začal se chovat trošičku jinak.Možná.Nechci aby si byl jiný, ale aby sis našeho vztahu začal aspoň trochu vážit a nebrat ho jako samozřejmost.Neříkám, že já jsem úžasná.To vůbec ne, ale myslím že se někdy až moc snažím a co z toho mám?!Většinou nic.Snaž se pochopit aspoň trochu, co tím chci říct prosím.
Miluju Tě!

Poslal(a): eM.Ka, 28.7.2008