Bylo mi 12 let, co jsem se začala bavit všemi různými způsoby.Zdálo se mi všechno super, mohla jsem si připadat jako dospělá.Celý svět mi ležel u nohou, těšila jsem se z každého dne, byla jsem na všechno zvědavá a všechno jsem musela vyzkoušet:)ráno jsem se probouzela s radostí, že je nový den.Jako mladá slečna jsem chtěla vypadat, co nejlíp a bavilo me snad uplně všechno.Postupně jsem vcházela do puberty aniž bych si to uvědomovala.Myslela jsem si jako většina puberťáku, že jsem osvobodila svět...roky plynuly já si užívala, chodila ven s kamosema, na discotéky a všude, kde chodila moje generace.Mnohokrát jsem to se zábavou i přehnala, ale vždycky mi bylo nakonec dobře...pubertální léta přešli a šla jsem na střední.Prvák super, škola,kluci,alkohol a zábava...to bylo mé poslání.Začátek druháku a já začala mít zdravotní problémy, takže jsem se začala léčit.Byl to šok,ale zvládala jsem to a chovala se pořád jako kdybych měla mít to nejlepší teprve před sebou.Přehlížela jsem své problémy a řešila jsem je zábavou...Začátek třeťáku, problémy jsem neřešila a přitom jich přibývalo čím dál víc.Na astma jsem kouřila jsště víc a na prášky jsem víc pila.Snažila jsem zapomenout na to, že se každé rano budím s pocitem, že mi nebude dobře a přitom jsem nedělala vůbec nic proto aby mi dobře bylo...ze zdravotních a osobních problému se udělaly psychické problémy a už to se mnou jelo s kopce.Sáhla jsem si až na úplné dno a pomocí rodiny jsem se od tama dokázala odrazit...bylo to težké, ale za necelého půl roka byly mé psychické problémy téměř vyléčeny.Včera mi vysadily prášky proti depresím, což znamená, že už je vše v pořádku.Doktor svou práci odvedl na výbornou a fyzických problému se musím zbavit sama.Musím zahodit svou poslední cigaretu, což po pěti letech nebude vůbec snadné, musím začít brát pečlivě prášky na astma a ještě "musím"dalších pár věcí...pět let jsem si užívala a teĎ musím napravit vše,co jsem za tu dobu napáchala.Vím, že to bude obrovský boj, ale musím ho zvládnout...bylo to všechno super, ale musím dodržovat všechno, co bych měla abych přežila...

Poslal(a): ne.šťastná, 13.8.2008