Jak mám asi začít… No asi tím, jak sem tě poznala… vlastně jsem se už znali, jednou za čas se viděli a pozdravili. Jenže pak byla nějaká zábava a já čerstvě opuštěná jsem měla potřebu někomu patřit a ty ses mi naskytl jako ideální příležitost. Dobrý druhej den sem si řekla byl to jen úlet, ale já si uvědomila, že díky tobě jsme zapomněla na své trápení a už mi bylo fuk, že jsem sama a opuštěná. Takhle to s náma pokračovalo asi ještě třikrát vždycky jsme se viděli, měli spolu úlet a bylo to fajn. A vlastně celou tu dobu jsme na sebe neměli číslo, až naposled sis ho ode mě vzal a já ti ho dala, což byla ta chyba, protože jsem si začali psát a líp se poznávat. A tys mi napsal,že mě miluješ, že je to prostě silnější než ty a já se tomu zpočátku bránila, ale uvědomila sem si, že tě taky miluju, pořád na tebe myslím a už nic jiného nevidím než tebe. Akorát je tu jeden problém a ten je pro mě důležitej seš o tři roky mladší… No nejde tak o to, že jsi mladší, ale o to, že se bojím, že bych do toho zase spadla a tys mě po nějaký době opustil s tim, že si chceš užívat, protože takhle to dělá každej mladší kluk… Nevím, co mám vůbec dělat, když sem ti řekla, že se toho bojím tak tvá odpověď byla, že se stejně pořád budeš snažit, ale já ti nechci ubližovat a trápit tě, protože vím, že mi dva nemáme budoucnost… I když tě miluju, nevím jak tě mám opustit…

Poslal(a): Brouček..., 14.8.2008