Postel na které si mě líbal, hladil a miloval se semnou.Postel která je provoněná Tvou vůni a postel na které jsem byla nejšťastnější bytostí na světě.A ráno?proč jsem se musela probudit bez Tebe?proč si odešel, proč si mě zradil a neřekl si ani "promiň"?proč si mi vyrval srdce z hrudi a spustil nekonečné potoky slz a bolesti?zapomenout na Tebe?a jak to mám udělat, když jsem Tebou posedlá, když Tě vidím na každém svém kroku, když Tě cítím i tam, kde se Tě pokouší odvát vítr...dokážeš si vůbec představit tu strašnoouu bolest?ten pocit zoufalství a bezmocnosti?to trápení, které te pronásleduje tam, kde se hneš!Každý den vstát, podívat se do zrcadla a říct si, že život nemá smysl, že budu muset čelit všem svým pocitům, které mě neúnavně a neúprosně strhávají do veliké propasti z které není snadné se dostat.Každý den se musím přetvařovat, usmívat se a být prostě normální.Když strávím noc s někým jiným tak jsem děvka, když se opiju, tak jsem vyvrhel společnosti, když mám špatnou náladu, tak mi každý nadává, když brečím, tak mi všichni říkají ať nebrečím, že je to dětinské...tak co mám dělat abych aspoň na chvíli zapomněla?přece nemůžu jenom trpět jako zvíře, jako ta největší bestie na světě.Každý večer usínám s myšlenkou, kdy mě Tvá touha zase vezme,zničí a pošlape víru v lepší zítřky a lepší život...teď tady sedím, brečím a přemýšlím nad tím, jak strašně moc Tě nenávidím a zároveň Tě miluju...půl noci probrečím, ráno se vzbudím a budu se zase s krvácejícím srdcem celý den přetvařovat dokud večer nepadnu na postel a neobklopí mě slzavé údolí.

Poslal(a): ne.šťastná, 15.9.2008