Kapky deště padají neúprosně k zemi.Řítí se takovou rychlostí, že je nic nedokáže zastavit.Dopadají, až na samé dno...padají tam, kde patří.Pohltí je země anebo je vysuší slunce?to, už se nikdo nedozví.A my?stojíme jeden vedle druhého a díváme se do nebe.Sem tam mi nějaká kapka spadne do oka, Ty se na mě podíváš a setřeš mi ji, aniž by si věděl, že stíráš mou lásku k Tobě.Za tu dobu co tam mlčky stojíme mi setřeš tisíce kapek a já?nepřítomně Ti pohlédnu do očí.Přes kapky deště sis ani neztihl všimnout, že stíráš slzy, které mě pálí do bledé tváře.Řekla jsem Ti "přestaň" a Ty jsi se začal dívat zpět na nebe jako by Tě mělo zachránit.Vysvitlo slunce...políbil si mě a řekl jsi sbohem!zůstala jsem tam stát a i při svitu hřejivého slunce se mé oči zalily slzami...a od té chvíle tam stojím jako přikovaná k zemi a slzy pohlcuje země...ale v jednom jsem Vám zalhala...setřel kapky deště, ale sbohem nikdy neřekl,protože je zbabělý i v tom aby mě nechal jít svou cestou!Zbabělý sobec.

Poslal(a): ne.šťastná, 23.9.2008