Včera …
… jak nevinně zní jméno pro ten smutný den ….
… zlámal jsi všechny moje sny, přání a naděje …
… není mi jich líto, nechránila jsem je před tebou …
… protože jsem byla ochotna se jich vzdát …
… ale podařilo se ti něco, čemu bych dosud nevěřila ….
… smazal jsi to jediné, co mi po všech zlých dnech vždy zůstalo …
… to co ani němý člověk nemusí vyjadřovat znakovou řečí …
… vzal jsi mi jedinou věc na světě, kterou jsem bezprostředně rozdávala celému světu …
… smazal jsi mi z tváře úsměv … tu drobnou hříčku svalů v obličeji …
… jak je po něm prázdno …
… tenhle obyčejný úsměv pro mě znamenal tolik …
… každý opětovaný úsměv nebo jen malinký náznak pro mě byl jako pohlazení po tváři …
… a na tenhle krátký okamžik vždy všechno bylo fajn …

… já … už bez něj nedokážu žít …

… prosím, pošli mi ho zpět …

Poslal(a): Dančáček, 27.9.2008