Je toho tolik, co v sobě mám, ale vůbec nevím jakým způsobem to ze sebe mám dostat...je to nekonečný příběh, osudová bolest a nenávist.Přes všechnu tu zášť, nenávist a bolest už přestávám vnímat obyčejně krásné věci.Ublížil si mi tak strašně moc, že já už nemám na nic sílu.Nemám sílu už ani na to abych psala o lásce a o bolesti...stejně to nepomůže!!Potřebuju vypadnout někam moc daleko, abych zapomněla na takového ubožáka jakým jsi ty!Jsem si jista, že na tebe nikdy v zivotě nezapomenu, protože jsi to byl ty kdo mě dostal na psychiatrii, kvuli tobe jsem si vyslechla poznámky tipu, že jsem blázen, byl jsi to ty, kdo mě dostal na úplné dno!!!Přála bych ti smrt, chci aby si zemřel mladý tak jako já.Chci aby si vyhořel tak jako já.Já žiju, ale ve mě je prázdno tak jako bych nežila.Jediné, co v sobě mám je bolest, mé uplakané oči nemohou spát a rozechvělé ústa se touží smát, ale nemůžou!!Už nechci věřit ani doufat, protože není v co.Láska pro mě zemřela...touha vyhasla...a já?co ze mě zbylo?zrcadlo mi vrácí obraz někoho, koho znám, ale ty oči...už žádná jiskra, touha, štěstí...už žádný život...už nikdo koho jsem znala...ten člověk je pryč a vím určitě, že už se nikdy nevrátí a jestli ano, tak to už nikdy nebude ta usmívající se holka s veselýma očima!Já te tak strasně moc nenávidím, že to nejde vyjádřit ani slovy, ani city.Přeji ti to nejhorší na světě!!Dala bych život ne za tvou smrt, to by pro tebe bylo moc bezbolestne, ale za to aby si byl do konce zivota nestastny, zklamany, bez nálady, bez úsměvu a bez chuti do života, se zlomeným srdcem,vyhaslou touhou a s duší o které by si ani nevěděl, že ji jěště máš!!!To málo,co ve mě jeste zbylo, te nenávidí natolik, že už nikdy nebudu schopna milovat, protože strach by mi to nedovolil!!!

Poslal(a): ne.stastna, 28.10.2008