Došlo mi, že na světě, ve kterém žijeme, není nic jisté. Vše se mění z minuty na minutu, z vteřiny na vteřinu. Nic není věčné. Ani chvíle, kdy se člověk s tím druhým cítí jako v pohádce. Tenkrát jsem si přála jen jediné. Ať ta chvíle nikdy neskončí. S nikým mi nebylo tak nádherně jako s tebou. Dokonce ani s člověkem, o kterém jsem si myslela, že nikdo nemůže být lepší než on. Jenže jak ti mám dát najevo, že mi na tobě záleží? Připadá mi, že zájem o lásku ani nemáš. Tím je to pro mě těžší. A já mám strach z odmítnutí. Protože vždy milujeme ty, kteří nás odmítají (a odmítáme ty, kteří nás milují). A že tě miluji, jsem si uvědomila v době, kdy jsem tě dlouho neviděla. V tu chvíli mi taky došlo, že mi na tobě záleží a nevím, co bych dělala, kdybych tě už neměla nikdy vidět. Opět jsem v situaci, kterou nevím, jak mám řešit. Mám strach a na druhou stranu bych se nejraději teď hned za tebou rozeběhla a řekla ti všechno .. všechno, jak to cítím ..

Poslal(a): žm, 29.10.2008