Je to už tak strašně dávno, co jsem Tě poprvé spatřila.Tvůj usměv, tvář, Tvou vůni...vryl ses mi hluboko do srdce.Byl jsi, až tam, kde se mi ještě nikdo nikdy nedostal.Dostal si se do srdce, do duše a do každičkého kousku mého těla.Každé ráno jsem vstávala s myšlenkou, že Tě zase uvidím...a pak ta ukrutná, bolestná touha být s Tebou.Nevnímala jsem svět kolem sebe a ani jsem ho vnímat nechtěla.Byl a ještě stále jsi střed mého vesmíru.Dýchám a žiju jenom pro Tebe...můj život bez Tebe nemůže být životem.Proč jsi zklamal?proč jsi říkal, že mě máš rád?víš jak neskutečně moc to teď bolí?chvílema mám pocit, že už to ani nevydržím, nezvládnu...vím, že nejsi špatný člověk, ale pouze vědět nestačí.V Tvé naručí jsem zapomněla na všechny problémy a byla šťastná.Nikdy na tyhle okamžiky nezapomenu.Bylo a bude to, to nejkrásnější, co jsem ve svém životě zažila.Nikdy jsem nebyla, tak šťastná jako s Tebou.Nikdy mé tělo neprahlo po ničem tak jako po Tobě.Dal jsi mi to nejkrásnější na tomto světě.Dal jsi mi pocit jistoty, pocit naplnění touhy, dovolil si mi sáhnou na hvězdy, pohladit slunce a rozhoupat měsíc...ale bohužel to nevyšlo...osud nám nepřeje a já musím začít zase žít, když už tady jsem.Nevím teda jak a kde začít, ale vím, že musím zase normálně začít vnímat svět.Děkuji Ti za ty nejkrásnější chvíle v mém životě, byla jsem s Tebou ta nejšťastnější bytost pod sluncem a přísáhám, že na Tebe nikdy nezapomenu, protože jizvy v srdci mi zůstanou na věky, ale i přesto vím, že toho nidky nebudu litovat...Slzy ustupují, tvář bledne a tělo touží po jediném...jít spát a probudit se zase jako normální člověk, který stojí nohama pevně na zemi.Bolavé tělo leží nehybně na posteli, oči pálí od slz, ale přesto jsoou zavřené, myšlenky bloudí kolem Tebe a pomaloučku se rozplývají do neznáma...a Ty?vytrácíš se někam hluboko a umíráš...me srdce Tě miluje, ale pro mě jsi zemřel!!

Poslal(a): ne.stastna, 22.11.2008