Přijedu domů. Po týdnu stráveném ve škole na privátě a...Domácí pohoda, všechno klape,alespon na první pohled se to tak tváří...Záhy zjišťuji, že se něco velkého stalo. Že přišla velká změna.A jaká? Mamka zase nemluví s bratrem, to by ještě tak divný nebylo...až na to, že bratr vyklízí pokoj a balí si všechny své potřebné věci. Co se stalo???? Úplně jsem se vyděsila. Můj bratr, kterému je sice 23 let,ale je zcela nesamostatný, pomalu si sám ani nenachystá svačinu. Můj bratr, který celý život žije jako dítě, protože se někde ve vývoji zastavil a nedokáže se o sebe postarat. Že by on měl jít pryč? Ptát jsem se nechtěla. Snad proto, že jsem se bála, že bych snad mohla dostat vynadáno i já. Vylezlo to z nich samo. A všechno začalo tak nevinně, jako všechny hádky mezi nimi. Jenže přišla změna. Bratr začal po mamce řvat, být drzej, odporovat jí a co bylo nejhorší, nádav jí a to ne moc pěkně. Překvapujeme mě, kde se v tak mírumilovném, sice dosti nervujícím člověkem, vzalo tolik hněvu. Mamku měl vždycky rád, kupoval jí čokolády jen tak. Posílal jí pusinky a vůbec. Prostě choval se k ní, tak jak se umí dítě závislé na rodičích chovat. Jenže ten zvrat..nechápu ho. Už od rána byl pořád nervózní, celý život je nervózní, dneska nějak víc. Každá práce ho štve, všechno komentuje, se vším mlátí. Mamka mu řekne, at to dělá v klidu, že nemá důvod být nervózní. A on? On odsekne a zuří ještě víc. Co se to stalo???? A pak? "Tohle už bylo rozbitý?" "Neeeeeee, ty seš úplně hluchá?" Vyjel...on po ní normálně vyjel a pak mu sdělila ať se sbalí a jde bydlet kam chce, když ho život s náma tak štve. A on? Reagoval tak, jak by můj bratr nikdy nereagoval. "No, to by bylo úplně nejlepší!!!" To řekl, aniž by si uvědomoval, že nemá kam jít.A teď? Teď je vedle v pokoji, balí a já nevím co mám dělat. Kdo z nich to myslí vážně? Kdo ten krok opravdu udělá? Co se stane s mamkou? Bojím se, bojím, že tohle se na naší rodině podepíše a hodně. A nevím, nevím, co mám dělat. Sama se zasáhnout bojím. A tak tu sedím, hladím psa, povídám si s ním a těším se, až přijde taťka a třeba všechno napraví. Můj taťka, hlava rodiny. Snad to tak nenechá. Přece ho nemůžou nechat odejít. Ano, nechová se ke mě zrovna dvakrát nejlíp,ale jsou i chvilky, kdy si normálně povídáme a já vím, že on to nezvládne, nezládne být sám. Je to můj bratr!! Myslí to vážně???!!!

Poslal(a): Kachnik, 29.11.2008