Nevím jestli to někdy bude jiné, třeba mě alespoň někdo pochopí a moje srdíčko si uleví od té tíhy co musí nést. V životě jsem toho už tolik stratila ale mnoho toho našla. A PŘESNĚ PŘED ROKEM jsem našla to nejcenější co člověk v životě má LÁSKU. Tu pravou lásku kterou už asi nepoznám. Ale jak už to bývá nechala jsem jí proklouznout mezi prsty. Pamatuješ? První prosincová sobota, já rozrazila dvěře skušebny. Rozcuchaná a připravená na další skoušku s cimbálkou složenou ze samých ženáčů:) a spatřila sem vás všechny lidičky kteří jste se do mého srdíčka zapsali navždy. Avšak tehdy jsem ještě nevěěla jak moc tě budu milovat. Teď tu sedím sama a vzpomínám jak při tvém pousmání rozkvétaly jabloně, a jak mě tvůj hlas a ůsměv uklidňoval. Pořád mám před očima tvůj pohled na mě, cítím tvoji vůni. Neustále se mi vrací na zpět tvé vyznání lásky ke mě. Asi tě už nikdy beuvidím a nedostanu slíbený polibek. Možná za pár let tě potkám ale to už budeš šťatsný s jinou. Sice s etrápím kvůli tomu že už se mi neozýváš a asi ěm nemiluješ tak jak jsi mi říkal ale stačí mi že vím že se máš dobře. Tak ráda bych a tebe zapoměla ale nejde mi to. Když jdu ve škole po chodbách a slyším všude zvuk cimbálu okamžitě vidím před očima tvé uhrančivé oči, když pak s cimbálkou zpívám utíkám z podia s brekem protože se mi vrací ty zážitky s tebou. Alejá s ebez tebe musím naučit být, doufám že až spolu jednou budeme hrát jako dva vystudovaní umělci budu se ti moct podívat do očí aniž by se mi chtělo plakat a řeknu ti cimbálku moj děkuju za všechno co si pro mě udělal a co si mě naučila aniž bys o tom věděl. Ale teď ti dokážu v slzách říct jen MILUJU TĚ. Vrať se mi!!

Poslal(a): zpěvačka, 11.12.2008