Už je to podruhé...podruhe si mě dostal ke dveřím psychiatrie...a já?stále Tě chci!je to neskutečné a pro mě nepochopitelné, ale mé tělo, duše a srdce touží jenom po Tobě.A já mám strach, že už nikdy nebudu šťastná, protože pro mě budeš navždycky jenom Ty.Nedokážu si představit, že se mě dotýká a líbá mě někdo jiný než Ty...moje tělo by to nikomu nedovolilo.Jsem zoufalá a v tomhle světě naprosto ztracená.Chápu, že nám to prostě nevyšlo, ale ty máš jinou a já prostě nemůžu, jen při té představě, že by mě měl držet v náručí někdo jiný mi je špatně.Cítím se bez Tebe jako bez života, do všeho, co dělám se musím nutit a přemlouvat.Nechci trpět,nechci Tě milovat...kdybych měla být v budoucnu s někým jiným, tak ho budu mít ráda, ale vím, že milovat ho nikdy nebudu moci...mé srdce patří Tobě a nikdy ho nikomu nedám, protože vím, že by bylo šťastné jedine s Tebou...já jsem Ti věřila, ale Ty jsi zklamal.Při každé vzpomínce na Tebe se mi spustí proudy slz, ale musím věřit v to, že jednou mi vzpomínky na Tebe vykouzlí na tváři úsměv!Vím,co je v Tobě, ale Ty sám nevíš, co chceš...Chci být šťastná, ale teď to nejde, ted je čas na zklamání a já jsem svázaná nadějí na to, že jednou budu ta nejšťastnější osoba a Tvoje láska jako kdysi...v tuto chvíli žiju jenom proto,že chci věřit v to, že Ty a Já budeme zase My...

Poslal(a): ne.šťastná, 17.12.2008