stalo se to v listopadu....ten nejhnusnější stav jaký si ani nedokážete představit. pocit, že umíráte...hnus...dělo se to stále..proto jsem musela podstoupit několik vyšetření, což je dost únavné..nakonec mě obvo´dačka poslala k psychiatrovi..došli jsme k závěru, že se jedná o panickou poruchu, úzkostlivé stavy doprovázené hyperventilací (překysličení organismu a vznik křečí)...chodím do čtvrtého ročníku. ve třídě je jeden kluk, který mě už od prváku něčím zaujal. a teď to vyšlo na povrch. nikdy jsme se nějak extrémně nebavili. ale nevím čím to, měla jsem ho strašně ráda a ještě samozřejmě pořád mám. v té době mi neskutečně pomohl. jako by mi ho seslal sám Bůh. 4 roky s ním chodím do třídy a až teď jsem si všimla, jaký opravdu je. jak je skvělý, výjimečný, obětavý...nenašla jsem nikoho, kdo by mi tak pomohl. řešila jsem to s nejlepší kamarádkou, rodinou, doktorama..ale on jediný mi dal pocit útěchy..to jsem potřebovala..dnes už jsou to 3 týdny, kdy jsem žádný "stav" neměla. když jsem tehdá byla u toho psychiatra, ke kterému ještě chodím, předepsal mi prášky..bavila jsem se o tom s NÍM a řekl, že mi věří, že to zvládnu i bez prášků. pak jsem je ale začala brát, 8 dní a zahodila jsem je. už žádné sračky. vše je jen o tom, koho máte vedle sebe, jak moc si věříte a jak moc s TÍM (čímkoli) chcete bojovat. Mám tě strašlivě moc ráda, neskutečně mnohokrát ti děkuji a buď stále takový jaký jsi. Já vím, že naživo city moc vyjadřovat neumím, proto to dělám díky tomuto webu. Jsi úžasný.

Poslal(a): mikela, 7.1.2009