Po čtyřech letech toho věčného a děsivého nevědění jsem si řekla dost..!!musím to s Tebou jednou provždy ukončit a začít hledat někoho jiného.Dlouho jsem na to sbírala odvahu, abych Tě už konečně pustila...nechodili jsme spolu, ale vím, že mezi námi city byly a z mé strany ještě jsou...odhodlala jsem se Ti říct, že už je konec...konec navždy a už víc jsem Ti na nic neodpověděla, volal jsi, psal jsi, ale já vím, že naše můžou být jen noci...a teď?co cítím?co je ve mě?nic!jen samá prazdnota, bezmocnost a přání zemřít!už nemůžu psát, protože se pláčem zalykám a chvěji!už nemůžu dělat nic, bez Tebe prostě žít nechci a ani nemůžu.Nedokážu se z toho vyhrabat 4 roky a teď si naivně myslím, že když to s Tebou ukončím, tak mi bude líp...ale jako vždycky jsem se spletla!jsem zoufalá!raději milovat neštastne nez nemilovat vubec.Nepotřebuju být milovaná, ale chci mít v sobě ten pocit, že milovat můžu...ale nejde to...v Tvém případě je pro mě láska hřích, nemůžu Ti dát své srdce...já vím, že čas všechno vyléčí, ale proč ne v mém případě?proč s Tebou musím být 8 hodin denně pul metra od Tebe?co mám dělat?jak to vydržet?to přece nejde když Tě vidím, cítím a slyším...proč musím být stále uvězněná v citech a vzpomínkách k Tobě?každý trpí,každého něco trápí, ale vždycky se najde něco, jak se tomu trápení vyhnout, tak proč já se tomu vyhnout nemůžu?nemůžu dělat vůbec nic!jen sedět,přemýšlet a nekonečnou dobu se trápit...proč mi někdo nemůže pomoci z toho ven?proč?nevím, jak dál a ani nevím jak dlouho se tohle dá ještě přežít...

Poslal(a): ne.štastná, 15.1.2009