Víš už je to dlouho, cos tam stál u zábradlí. Koukal ses do dálky, snad i na mě. Když jsme procházeli kolem tebe, věnovals mi svoje pohledy. Nádherný pohledy, tvýma krásnýma hlubokýma očima. Nevím jak se to stalo. Vím, že jsem ti věnovala hodně pozornosti. I ty mě. Potkali jsme se i na té mýtině v lese, kde jsme byli na školním výletě. Hráli jste tam s klukama fotbal. Byl - a seš pořád - můj ideál. Vím, že máš svoje chyby, ale omlouvala jsem to tím, že každý má hodně chyb. Potom byly prázdniny, neviděla jsem tě celé dva měsíce. Byla jsem úplně mimo. Pořád. Chodila jsem jako tělo bez duše. Má mysl byla pořád tam u tebe. Nevěděla jsem, kde seš a co děláš, ale myslela jsem na tebe. Zakazovala jsem si na tebe myslet, ale bylo to naprosto bezúspěšné. Každý večer se mi v hlavě ukazoval obraz tebe. Tvých očí - tak hnědých, hlubokých. Tvého pohledu, tvých paží, tvých delších tmavých vlasů...
To všechno tvořilo moje prázdniny, každou noc se mi obličej zalil slzami. Každý den pořád ty výmluvy, že jsem alergická na seno, proto mi tečou po tvářích slzy.
Bylo září. Potkávala jsem tě ve škole. Tvé pohledy mě vždy provázely. Měla jsem na tebe štěstí. Potkávali jsme se tak pětkrát i šestkrát denně. Věděla jsem, že tě chci, ale se svou postavou jsem věděla, že na tebe nemám. Že snad tak dokonalej kluk někoho musí mít. Nevěděla jsem, co mám dělat. Tak jsem šla dál. Zdravili jsme se. Bavili jsme se na chodbách. Občas...
Nikdy jsem tě neměla pro sebe, nikdy jsem s tebou nebyla sama. Viděla jsem na tobě jenom to hezký, to dobrý. Nevím proč, ale už mám zase na tvářích slzy a to už se to stalo před 4 měsíci. Nechápu to. snažila jsem se od tebe odpoutat i tak, že jsem si nalhala, že tě nesnáším. Tak moc tě nesnáším, že tě až miluju. Nevím, jak je to možný, nevím, jak to popsat.
Odmítáš se se mnou bavit. A proč??? omlouváš se tím, že seš o 4 roky starší než já. Jenže to není omluva, ale výmluva. Je to od tebe hnusný.
Dalším krokem k odpoutání od tebe... nešlo to. Ani teď to nejde. Seš hezkej. Nechal ses ostříhat - to mě naštvalo. Řekla jsem, že vypadáš jako magor ne-li něco horšího. Každopádně ses mi zapsal do srdce. Vyryls mi tam dýkou tlustou hlubokou čáru. Nikdy na tebe nezapomenu. Jestli to někdy budeš číst, stejně to nepoznáš. Nikdy se tě nezbavím, vždycky budeš v mým srdci. Tak to bude, ale já chci ještě milovat. Milovat někoho třeba i víc než tebe. Tak mě nech a jdi o dům dál. Vím, že mi to nepomůže, ale zkouším to dál. Kéž bych tě nikdy neviděla...

Poslal(a): Káťa, 16.1.2009