Sedím u PC, před sebou klávesnici a nějak nevím, jak začít. Proč se kurna nedokážu odpoutat od minulosti? Kdysi o prázdninách jsem se potkala na brigádě s jedním úžasným klukem. Bavili jsme se, trávili většinu času spolu. Každá chvíle strávená s ním, každý pohled na něj byl pro mě tím enjkrásnějším. Milovala jsem, když jedl hranolky, namáčel je do tatarky a kousek tatarky měl na rtech. Milovala jsem, když se naštval a já se provinile usmívala. Milovala jsem naše pohledy. Jenomže on to nejspíš nebral tak jako já. Sice jsme si psali (když jsem po prázdninách jela domů)ale z ničeho nic přestal psát. Po roce jsem zjistila, že v té době si našel přítelkyni. Jeho číslo mám doteď a tehdá jsem ho použila. Napsala jsem mu už asi po milionté co mi neodepsal. Jenomže z ničeho nic mi přišla sms, že mi zavolá. Volal mi, já to zvedla a v ten moment, co jsem uslyšela jeho hlas začalo vše od začátku. Konečně jsem byla trochu imunní, ale zase mě nakazil. Řekl, že se chce sejít. Týden jsme si psali, volali a co z toho? Zase přestal. Nechápu.....Od té doby se nedokážu podívat na chlapa bez toho, aniž bych ho srovnávala s NÍM...Bolí to, neskutečně to bolí. Jako díra po dělové kouli, takovou díru mám v hrudi. Vím, že se už neozve, ale stále čekám - ta naivita. Stále mám pocit naděje. Jenomže já chci potkat někoho, kdo by mou lásku opětoval. Kdo by byl rád za to, že ho miluji...Ráda vzpomínám na chvíle strávené s ním, i když jsem se tolikrát pohádala s kamarádkou, protože jsem viděla jen jeho. Spadl, rozbil si čelo a já mu ho lepila, sedívali jsme na terase. Chci milovat, potřebuju milovat, dotýkat se...Nejde mi o TO, vůbec ne...Jen chci cítit, že někomu na mě záleží (nemyslím vztahy s kamarády apod..)...
dá mi někdo tu lásku? pocit naplnění? štěstí? vášně?

Poslal(a): wow_rolka, 31.1.2009