Výkřiky zděšených chodců, zvuky praskajících kostí, skřípění brzd… Šelestění mačkajícího se plechu, cinkání malých střípků bezpečnostního skla.. - Krvavá hudba, hudba, která mu byla předurčena, bolest, která ho oddělovala od skutečného světa. Silueta člověka, jenž si tohle slunečné odpoledne vybral pro konec. Konec. Jak jinak to nazvat??? "Nemůžu dál, protože toužím po lásce, který se mi nedostává"???
Hnědý oči bez jiskry,Tvář, ve který chybí úsměv. Krev co slepila jindy tak hebký vlasy. Poslední údery srdce, jenž bije bez lásky. Komu patřila poslední myšlenka?? Po čem toužil??? Možná chtěl najít odvahu zašeptat šest hlásek, jedno slovo "miluju" zašeptat ho do nočního ticha, poslouchat ozvěnu. Být jen na chvíli šťastný. Za tu maličkou chvilku, by se upsal ďáblu. Tak proč je tady teď sám?? Proč ho nikdo nedrží za ruku?? Proč mu nikdo neřekne, co všechno pro nás znamená. Proč je pozdě na omluvy?? Proč nejde vrátit čas??
A i přes bolest kterou cítil , přes utrpení, kterým se staly prázdný večery,přes nicotnou prázdnotu, přes víru a beznaděj, jeho oči plnil tichý, důstojný klid.
Ruka pevně tiskla malý zlatý kroužek, jediná a nejcennější věc, která ho na cestě do říše snů doprovází. Se srdcem naplněným neopětovanou láskou, s touhou o kterou nikdo nestál. Se svým přáním kráčí k věčnému snění…Na místo kde mu andělé dovolí být tím, čím chtěl…Na místo kde bude šťastný, neskonale šťastný……Odpusť mi…

Poslal(a): Pepíno42, 25.2.2009