Prázdnota, úplná prázdnota. Tohle právě vystihuj přesně mé nitro. Kde je ten pocti naplnění? Kde je ten důvod, proč tady jsem?

Věřím totiž, že každý člověk má na světě svoji podstatu, svůj úděl. A dále věřím, že pro každého je ta pravá druhá polovička. I kdyby to mělo být na opačném konci světa, ta polovička tam je.

Jenomže jak dlouho ještě čekat? Já vím, dočkej času.... Zatím jsem nezažila lásku bez bolesti. Každá byla neopětovaná. A když už chtěl někdo mě, působila jsem bolest já, protože to nebyl TEN...Nechtěla jsem ublížit, ale copak je správné být s někým jen ze soucitu?? NE!
Milovala jsem, opravdu jsem milovala. Toho, ve kterém jsem se nesmírně zklamala. Od něj to totiž nevypadalo neopětovaně. Nevyznám se v něm. A si to ani nemá cenu, když ho pravděpodobně už nikdy neuvidím.

Možná bych konečně měla otevřít dveře a nakouknout do reality. Odejít z mého vysněného světa přímo na Zem.
Vím, že až se objeví ON, budu ho z celého srdce milovat. Když říkám z celého, opravdu tím myslím Z CELÉHO.

Jen, aby už to bylo. Nejde o okolí, co si myslí druzí apod. Ale o ě. Strašlivě to bolí - SAMOTA.

Poslal(a): mikela, 6.3.2009