Proč člověk nemůže vidět druhým do hlavy? Jak by to usnadňovalo celý život. I když jen z jednoho pohledu. Z toho druhého by to přineslo jen zlo. Žádná, ani ta milosrdná, lež by neprošla. A mnoha lidem by možná ublížilo vědět všechno, co si druzí myslí. Ale zase někdy bychom potřebovali třeba jen nakouknout do mysli druhého člověka. Jenže potom se musíme zamyslet nad tím, jaké by to bylo nám, kdyby nám někdo nahlížel do vlastních myšlenek a my o tom ani nevěděli. Mě osobně by to rozhodně příjemné nebylo. A i kdybychom to omezili jen na myšlenky ohledně citů a názory na určitou osobu. Opravdu by bylo nejlepší, kdybychom si to mohli jednoduše přečíst v něčí mysli? Ano ušetřilo by nám to třeba i spoustu týdnů trápení a nejistoty, ale to přeci k lásce a k životu patří. Někdy je to těžké, ale takový je život, těžký a s nástrahami. Bohužel těm nesmělým lidem bychom asi do hlav viděli nejraději. A to proto, že oni se k ničemu nemají, a když to jsou kluci, tak se kvůli nim holky trápí hrozně dlouho, a nakonec to stejně k ničemu není. Ale i to bohužel patří k životu a my můžeme jen doufat, že ti nesmělí lidé, možná právě i vy a někdy já, najdeme potřebnou odvahu a vydáme se vstříc dobrodružství, které nás volá. Takže když se nad tím zamyslíme znovu, opravdu bychom chtěli, abychom všichni byli čitelní jako kniha, každý by v nás mohl listovat a my bychom nemohli mít vůbec zádné tajemství vůbec před nikým? Já bych to tedy rozhodně nechtěla. A proto musíme hledat v sobě. Najít odvahu, najít rozhodnost a nejistotu odhodit stranou. A když chceme o někom vědět všechno, najděme si sami cestu k jeho srdci, aby nám ho potom mohl otevřít. Nechtějme bez snažení, bez starostí, bez všech těch lidských – našich problémů vědět všechno. Vždyť vlastně o tom život je – o objevování a poznávání okolí a ostatních lidí. Jak nudným by se stal život, kdybychom všechno věděli už od narození a nic bychom nemuseli objevovat, po ničem pátrat. Opravdu by nás potom takový život bavil?

Poslal(a): anyma, 10.3.2009