Bílé sametové křídla,
Na zábradlí dvě nožky.

Jako pružinka z křesla vyskočí,
a jen myšlenky ji vedou do Země Snění.

Letí, cestou potkává smutek, ale nezastaví se.
Smrt, které se obloukem vyhne.
Po levoboku se na ni laškovně dívá závist s žárlivostí.
Za zády na ni křičí pýcha, sobeckost, bezohlednost.

Když má za sebou konečně Zemi Zkázu,
je jí otevřen nový obzor.

Špičky stromů, tyčících se z hustých bílých mráčků.
Vánek, co chuť má po cukrkandlu.
Vůně tak intenzivní, krásná a příjemná, že na chvilku musí zastavit,
aby si vychutnala to propojení karamelu, květin, citrusů...

Na paloučku, plném kvítím posetém, sedí kroužek neznámých.
Slétne níže a cítí přítomnost lásky, dobra, štěstí, milování, dobrosrdečnosti....

Když byla holubice na paloučku, Ty jsi byl se mnou.
Když ale musela letět pryč a dostala se k Zemi Zkázy, byla jsem sama.

Škoda jen, že nemám klíč, kód, do Země Snění s Tebou, ale to ty jsi zavřel dveře přede mnou.

Dolétávám zpět na Zem – propast mezi Snění a Zkázou – zšedivělé pírka, rozcuchaný chomáček peří nad zobáčkem, zrak špatný...

Slovem MILOVAT by se nemělo plýtvat. Avšak v této situaci nelze najít lepší slovo, jež vystihuje, co chci říci.

Miluji Tě (V.B.)
Bílé sametové křídla,
Na zábradlí dvě nožky.

Jako pružinka z křesla vyskočí,
a jen myšlenky ji vedou do Země Snění.

Letí, cestou potkává smutek, ale nezastaví se.
Smrt, které se obloukem vyhne.
Po levoboku se na ni laškovně dívá závist s žárlivostí.
Za zády na ni křičí pýcha, sobeckost, bezohlednost.

Když má za sebou konečně Zemi Zkázu,
je jí otevřen nový obzor.

Špičky stromů, tyčících se z hustých bílých mráčků.
Vánek, co chuť má po cukrkandlu.
Vůně tak intenzivní, krásná a příjemná, že na chvilku musí zastavit,
aby si vychutnala to propojení karamelu, květin, citrusů...

Na paloučku, plném kvítím posetém, sedí kroužek neznámých.
Slétne níže a cítí přítomnost lásky, dobra, štěstí, milování, dobrosrdečnosti....

Když byla holubice na paloučku, Ty jsi byl se mnou.
Když ale musela letět pryč a dostala se k Zemi Zkázy, byla jsem sama.

Škoda jen, že nemám klíč, kód, do Země Snění s Tebou, ale to ty jsi zavřel dveře přede mnou.

Dolétávám zpět na Zem – propast mezi Snění a Zkázou – zšedivělé pírka, rozcuchaný chomáček peří nad zobáčkem, zrak špatný...

Slovem MILOVAT by se nemělo plýtvat. Avšak v této situaci nelze najít lepší slovo, jež vystihuje, co chci říci.

Miluji Tě (V.B.)

Poslal(a): mikela.refo, 22.3.2009