Potkala holka kluka. Potkali se v cizí zemi, ani jeden v ní nebyl doma. On bydlel v jiné zemi a ona také, hned vedle jeho země. Vlastně byli sousedé, ale dělilo je tisíce kilometrů. Jenže to si ani jeden z nich neuvědomoval, když se potkali. Ani jeden od toho potkání nic nečekali, jen se spolu bavili. A nebyli sami, on měl kamarády a ona kamarádky. Všichni dohromady vytvořili partu. Na jeden týden. Možná ani to ne, jen na pár dnů. Ale krásných dnů, kdy se všichni bavili. Ona i on po sobě koukali, ale ani jeden se o nic nesnažil, nic nečekali, věděli, že se brzy rozloučí a už se nikdy neuvidí. Jenže potom přišel den odjezdu, naposledy se objali. Ona to obrečela a on se díval za autobusem s ostatními dokud jim nezmizel z očí. Neveděla, co se mu v tu chvíli honilo hlavou a ani o tom nepřemýšlela. Jediné na co myslela, bylo to poslední objetí a jeho výraz, který si pamatuje do dnes. Cestou zpátky brečela, ale naštěstí věděla, že odjede a nic si od toho neslibovala, jen ho nemohla dostat z hlavy. Oporou jí byl její kamarád, celou cestu se s níí bavil a ona přestala myslet na NĚJ. Když byla doma a měla jen svoje vzpomínky vážila si jich a každý den si HO připomínala, to poslední objetí. Dokonce si i psali, a psali si hezké věci. Z toho, co si psali byo jasné, že kdyby byli z jednoho městam jedné země, všechno by vypadalo jinak. Jenže je od sebe dělilo tisíc kilometrů. Osud jim to nepřál.
I teď skoro po roce si pořád někdy píšeme, a jsme kamarádi. To, co bylo před rokem navřdy zůstane jen ve vzpomínkách. Oba jsme přišli na to, že i kdybychom moc chtěli, tak jsme prostě daleko. Nejsem smutná, jsem ráda, že jsem ho (a nejenom jeho, ale všechny) poznala a mohla jsem se s ním (a nimi) bavit... Děkuju...

Každý teď máme svůj život, ale vzpomínky mi zůstanou...=)

PS: Potkalo mě štěstí, řeklo uhni, a šlo dál.

Poslal(a): x_x_x, 5.4.2009