Jak strašně málo stačilo,
aby vše co je krásné skončilo.
Možná jsem si tě nedokázala vážit,
možná jsem se přestala snažit.

Na světě je mnoho chyb,
možná víc než v oceánu ryb.
Dělám je já, stejně jako ty,
která z nich rozdělila naše životy?

To ty znáš moje slzy i můj smích,
to já poznám radost i bolest v očích tvých.
Co se najednou změnilo?
Co naše přátelství pohřbilo?

Jako nikdo, ani ty nejsi dokonalej,
přesto nechci, abys byl jinej.
Ukázal jsi mi smysl života,
s tebou neznala jsem význam slova samota.

Jako sluníčko by bylo ztraceno,
kdyby nenašlo nebe.
Stejně já bych byla ztracena,
kdybych nenašla tebe.

Sluníčku nebe zůstalo,
jen mezi námi se něco změnilo.
Možná, že to už dál nejde,
ale snad je to mráček, který přejde.

Jak strašně málo stačilo,
aby vše co je krásné skončilo.
Prosím, nešlo by to ještě vrátit?
Já tě přece nechci ztratit!

Poslal(a): žvýkačka, 3.6.2009