Noc
Stojím na terase a je skoro noc, tma se rozprostírá všude kolem, jen sem tam světýlko poblikávající hvězdy a stříbrná zář měsíce ruší idylické souznění tmy a noci.
Není proč se ptát nač, zkrátka měsíc hlídá propletené sítě hvězd... Hlídá i mne? Jen pár běžících vteřinek dělí pozdní večer od hluboké noci a mně se ještě nechce brodit v řece snů. Měsíční svit je tak jemný, mlhavý, až se zdráhám uvěřit v jeho pravost, ale je to to jediné o čem pochybovat nemusím. Třpytky tancující na hladině malé kaluže dole na ulici mi připomínají jeho skutečnost.
Paprsek záře bloudící po střeše protějšího domu na malou chvíly osvítí i mou tvář. Zavřu oči. Naslouchám zpěvu noci a na svých víčkách cítím zlehka dopadnout závoj měsíčního světla. Vnímám příjemné souznění.
Náhle otevřu oči. Otočím se. "Měla bych jít spát"zašeptám.
Je to čas, co nám nedovolí přivonět ke krásám noci? Ssnad jen milencům se to daří, ale když je člověk sám...

Poslal(a): Teri, 8.1.2005