Člověk nemůže být hrdinou,pokud ho skolí láska..Určitě existují věci jako je přetvářka,mlčení a dušení všeho v sobě.I má osoba se chtěla stát takovým hrdinou,bohužel,nejde to.Jak nad tím tak přemýšlím,je mnoho způsobů,které můžu zvolit na to,aby mé já tolik netrpělo.Alkohol a drogy předem vylučuji,zůstává mi jen těchhle pár vět,snad když to ze sebe dostanu,bude mi líp,i když v to nevěřím,chci alespoň doufat..Ono to totiž celé strašně bolí,DNES ano dnes mi konečně pořádně došlo,že to sakra bolí..a proč právě dnes?protože se mi dostalo vysvětlení.Nehodlám tu nikomu nic vyčítat,ono ani není co,já ti dnes děkuji za pravdu.

Teď si spíš jen něco přeji,přeji si,aby už přešel ten čas bolesti,pořád se nad tím zamýšlím,napadlo mě,jak mi tu slzy stékají po tváři,proč vždy stékají po dvou?první slza je ta bolestivá,utrápená,hořce slaná,drtivá,bezmocná a ta druhá?to je doproved té první,ta stéká za každičký nadherný okamžik s tebou,za tu spoustu úsměvů,za každé vyslechnutí,za podporu a důvěru,za každičký tvůj pohled směřovaný ke mě,za to,že jsi,za to kdo jsi a za to čím jsi,ovšem i za to,že já tě mít nemůžu a nesmím..tak se pořád kutálí a následují jedna druhou..bože..bolí to...

Jak už bylo vysloveno,srdce má být údajně nejsilnějším svalem v těle,musí tomu tak být,protože tohle ustát chce opravdu dost síly.Ani nevím co teď mám dělat,jak to zvládnout..musím se snažit.

Teď tě chci poprosit o něco,co asi taky nebude lehké,ale věřím,že to zvládneš,..raduj se ze života,usmívej se,rozdávej to,co v tobě je a co mi bylo dovoleno poznat a zažít.Měj krásně bezbolestný život,plný radosti a pochopení,upřímnosti a lásky,to všechno ti totiž právem patří.Já ti za všechno tohle strašně moc děkuji,i slovo děkuji mi přijde v tomto případě hrozně jednoduché..ale pokud budeš mít vše tohle co píšu,bude i můj cit uspokojen a můj život jasnější,protože co jiného si může přát zamilovaný člověk pro milovanou osobu..ještě jednou děkuji,ovšem neopuštěj mě,buď pořád u mě,protože já tě potřebuju,tak nebo tak,ty víš,jaké je tvé poslání vůči mě.. a tím končím i těchle pár vět,které stejně neřekly úplně vše,ale mám k tomu důvod...chci se totiž naivně snažit být člověkem hrdinou...

Poslal(a): toužjestejnějedno, 8.11.2009