Sedím a dívám se do přázdna . Vyruší mě hlas . " Nad čím přemýlíš "?? Odpovídám " Já nevím " . Začínám ,ale v tu chvíli docházet k závěru ,že chybu jsem udělala já .Moc dobře vím ,že lásku si ze srdce nidko nevytrhne a moc bolí ,když slyší odpověď NE . Ale ani ten komu jste to přiznalinebylo dvakrát do smíchu a přemýšlel co má odpovědět ,ale musel vám říct čistou pravdu . S pravdou se šetří ,ale proč ?? Aby zbyla a proto kolem sebe neustále slyšíme pomluvy a lež ??? Nevím ,třeba mi někdo odpoví.Svým způsobem ho obdivuju ,jakou má trpělivost,ale pravdu jsem říct musela. A už vůbec nechápu ,když se tak vracím jak jsem mohla být taková ?? Chovala jsem se dost husně . Neřekla jsem mu celou pravdu.On ví o čem jsme se na skype bavili. Jenže nemůžeme zůstat přáteli ikdybych sebevíc chtěla. Z přátelství může vzniknout láska ,ale z lásky už bohužel přátelství nebude . Chtěla bych u alespoň napsat že i přes to všechno budu člověkem ,který mu pomůže , vyslechne, poradí. Nemůžu, nedokážu otevřít ani email a sepsat pár řádků . Brání mi láska na kterou mu nemůžu řict ano .Myslela jsem si že jsem dokázala udělat velkou tešku za minulostí ,ale nedokázala a musím dosat svoji kapitolu na navždy uzavřít ,nebo lépe zapomenout .

Poslal(a): Lucy Susan, 25.11.2009