Nevím, co by vyřešilo, kdybychom teď byli spolu... myslím si, že vůbec nic… rozhodla jsem se, že už nebudu říkat, že nechci nic vracet, když to není pravda, také nebudu říkat, že s tebou nechci být, když mě žene touha být s tebou, vidět každý tvůj úsměv, i zamračení… odmítáš mě, ale i přesto mě to nutí za tebou jít a být s tebou, pořád jsi pro mě kouzelný, čím dýl tě nevidím tím víc mě přitahuješ… přitahuješ mě i ve chvílích, kdy jsem na tebe naštvána nebo mě opravdu pěkně prudíš... jsem si vědoma svých kopanců, které jsem udělala a ráda bych je s tebou všechny překročila, to se týka i tvých kopanců... toužím po tvé lásce, po tvé blízkosti a po tvém objeti… čekám na to, až se vzmužíš a vezmeš věci do rukou za správný konec… nevím, jestli máme být spolu nebo ne, však ono se to časem samo vyřeší, teď jen vím to, že mi opravdu moc chybíš a chci s tebou být, trávit s tebou každičkou vteřinu a přijímat tvoji lásku…

Poslal(a): vrabcacek:), 12.2.2010