Milovala jsem ho a jemu to bylo málo. Nestačilo mu vědomí, že mu patří první myšlenka, když se probudím do nového dne a ani že mu patří ta poslení, než usnu. Nestačilo mu vlastnit moje srdce i tělo, nestačilo mu vědomí, že jsem ochotna pro něj udělat cokoli, chtěl víc..., ale co je víc než láska? Myslela jsem, že nad lásku nic není, ale je! Protože kdyby nebylo, nebylo by žádné možná, snad, uvidíme,kdyby, třeba.. jenom teď a tady, ty a já, prostě my ... dvě těla.. jedno srdce :(
Ne, že je láska slepá..
- My sami si dobrovolně uvazujeme kolem očí šátek, abychom neviděli to, co jednou budeme nenávidět.

Poslal(a): smutná, 21.3.2010