Nejdříve jsem viděl prvního muže...........
viděl jsem muže...

Muže horlivě sloužíciho Pánu. Neustále svědčil lidem, vyučoval a navštevoval nemocné, aby se za ně modlil.

Potom jsem viděl jiného muže, očividně vandráka, nebo nejakého bezdomovce. Tu se mu přitoulalo do cesty malé kotě – mačiatko, a on do něho začal kopat, ale pak se zastavil. Přesto je však nohou odtsrčil docela tvrdě.

Pak se mne Pán zeptal, který z těchto mužů Pána více tešil.

„Ten první“, řekl jsem bez váhání.
„Ne, ten druhý,“ odpoveděl sám a začal mi vyprávět jejich příběh.

První byl vychován v nádherné rodině, která Pána vždy znala. Vyrůstal v kvetoucím sboru a potom navštevoval jednu z nejlepších biblických škol.
Dostalo se mu sto dílů Boží lásky a on ich aj využíval, ale jenom 75.

Druhý muž se narodil hluchý. Byl zneužit a do osmi let, kdy ho našli úrady, ho drželi v tmavém chladném podkroví. Pak byl přesouván z jednoho ústavu do druhého, kde zneužívání pokračovalo.

Nakonec se ocitl na ulici. Aby to vše překonal, dal mu Pán tři díly své lásky, on jí však do poslední částečky spotřeboval
na překonání zuřivosti ve svém srdci, aby zabránil ublížení kotěti.

Nyní jsem se díval na tohoto muže, sedícího na trůnu mnohem slavnějším, než by si byl Šalamoun vůbec mohl představit. Kolem něho stály zástupy andělů čekající na jeho rozkazy. V úžasu jsem se obrátil na Pána.
„Pane, prosím, řekni mi zbytek jeho příběhu,“ prosil jsem.

„Angelo byl tak věrný v málu, které jsem mu dal, že jsem mu přidal další tři díly své lásky. Všechny je využil na to, aby přestal krást.
Skoro hladověl, ale odmítl si vzít cokoli, co by mu nepatřilo. Jídlo si kupoval za to, co dal dohromady sběrem láhví a občasnou prací na něčí zahradě.

Neslyšel, ale naučil se číst, a tak jsem mu poslal traktát s evangeliem. Když ho četl, Duch mu otevřel oči a on mi vydal svůj život. Znovu jsem mu zdvojnásobil díl své lásky a on ho veřně celý využil.
Chtěl o mně říkat druhým, ale neuměl mluvit.
Přestože žil v takové chudobě, začal dávat přes polovinu všeho, co měl, na evangelizační traktáty,
aby je mohl rozdávat na ulicích.“

„Kolik lidí k tobě přivedl?“ zeptal jsem se. Říkal jsem si, že musel přivést zástupy, když teď seděl mezi králi.

„Jednoho“, odpovědel Pán. „Dovolil jsem mu ke mně přivést jednoho umírajícího alkoholika, abych ho povzbudil. Jeho to potom povzbudilo natolik, že by na tom rohu byl stál mnoho dalších let, jenom aby přivedl k pokání další duši. Celé nebe mě však prosilo,

abych ho sem už přivedl a já jsem také chtěl, aby dostal svou odměnu.“
„Ale co udělal, že se stal králem?“ ptal jsem se.
„Byl věrný v tom, co mu bylo dáno, překonal vše, dokud nebyl jako já a nezemřel jako mučeník.“
„Co překonal a jak byl umučen?“
„ Překonal svět mou láskou. Velmi málo lidí překonalo tolik s takovým málem. Mnoho mých dětí bydlí v domovech, které by jim před pouhými sty lety pro jejich pohodlí záviděli králové, ale ony si jich neváží, zatímco Angelo si za chladné noci tak vážil kartonové krabice, že ji proměnil ve slavnou svatyni mé přítomnosti.
Začal milovat vše a každého. Z jediného jablka se radoval více, než nekteří v mém lidu z velké hostiny.
Ve všem, co jsem mu dal, byl věřný, přestože to nebylo mnoho v porovnání s tím, co jsem dal jiným, včetne tebe.
Ukázal jsem ti ho, protože jsi kolem něho mnohokrát prošel. Dokonce jsi na něj poukázal jednomu svému příteli a mluvil jsi o něm.“
„Skutečně? Co jsem říkal?“
„Řekl jsi: ,Tady máme dalšího Elijáše; ten musel utéci odněkud z nádraží.´ Řekl jsi, že to je „náboženský cvok“, poslaný nepřítelem odvrátit lidi od evangelia.“
To byla nejhorší rána, byl jsem víc než šokován, byl jsem zhrozen. Pokoušel jsem si vybavit ten okamžik,
ale nemohl jsem, jednoduše proto, že jich bylo tolik. Nikdy jsem neměl moc soucitu se špinavými pouličnými kazateli, kteří se mi zdáli záměrně poslaní odvrátit lidi od evangelia.
„Odpust mi, Pane. Prosím tě, odpusť mi to.“
„Je ti odpuštěno,“ řekl hned. „A máš pravdu. Je mnoho takových, kteří se pokoušejí kázat evangelium na ulicích se špatnými a dokonce převrátenými motivy.
Přesto je mnoho upřimných, i když nejsou připravení ani vzdělaní. Nesmíš soudit podle zdání. Je stejně tolik služebníků, kteří vypadají jako on, jako jich je mezi vytříbenými profesionály ve velkých katedrálách a organizacích vybudovaných lidmi v „mém jménu“.

…“Ve víře rostl tím, že si koupil Bibli a několik knih, které četl znovu a znovu. Zkoušel chodit do různých sborů, ale nenašel žádný, kde by ho přijali. Kdyby ho byli přijali, byli by přijali mě. On byl mým klepáním na jejich dveře.“
„Jak zemřel?“
„Umrzl, když se pokoušel udržet na živu jednoho starého pijana, který zemřel podchlazením.“

„Byl mučedníkem každý den, který žil. Pro sebe dělal jenom tolik, aby se udržel na živu a svůj život s radostí obětoval na záchranu přítele v nouzi. Jak už Pavel psal Koritnským, i když vydáš své tělo k upálení, ale nebudeš mít lásku, nic to neznamená. Ale když sám sebe vydáš s láskou, znamená to mnoho. Angelo umíral každého dne, neboť nežil sám pro sebe, nýbrž pro ostatní. Když byl na zemi, stále se považoval za nejmenšího ze svatých, zatímco ve skutečnosti byl jeden z největších.

Kdyby se můj lid díval na ostatní mým pohledem, Angelo a mnoho jemu podobných by bylo uznávanými
lidmi. On by vás učil milovat a nakládat s dary které jsem vám dal, tak, abyste nesli mnohem víc ovoce.“

„Pamatuj, že ti je odpuštěno. Neukazuji ti tyto věci, abych tě odsoudil, ale učil.“

Poslal(a): jj, 27.4.2010