Víte, já byla vždy veselá kopa. Ráda jsem se smála, dělala vtipy a strašně ráda jsem bavila všechny ostatní kolem sebe. Jak usměvavé dítě jsem byla. Když jste dítě tak vám nepříjde, že lidé nejsou vždy spravedlivý a dokážou být velice krutí. Ale pak na to postupem času příjdete. Já na to přišla, a ještě hodněkrát na to to narazím. Jenže pořád tu jsou lidé co vás milují, vaši přátelé, rodina. Někdy si připadám jako by mě pohltila temnota, když mi někdo ublíží. A říkám si:Nebylo by lepší, být chladná a vzdalovat se od ostatních, aby mi už neublížili?? Ano, bylo by to lehčí. Ale upřímě nejde to. Ačkoli bych moc chtěla,ale nejde to. Člověk musí věřit, musí věřit, že zázraky se dějí i pro něho!!! Prostě musí... A já se rozhodla, že taky budu. A snad se mi to jednou poštěstí.

Poslal(a): Orihime, 2.5.2010