Víte mám sestru, která trpí autismem. Velmi mne překvapila její řeč, když jsme šli společně navštívit naši tetu na hřbitov. Byly jsme tam sami dva, sama s ipřála tam vyrazit,že prý chce tetě něco říct. Úplně mne zarazilo co začala povídat. Po tetě zůstaly dva synové jeden již dospělý, ale druhý který se zaručeně o sebe neumí postarat. A Maruška spustila cituji: "AHoj teto, máš se tam u pna Boha dobře? Já vím, že máš strach o Jirku, ale všechno bude v pořádku, on to zvládne, a mi mu kdyžtak pomůžem." S úžasem jsem sledoval celou její řeč. Doktoří nám vlamují dohlavy,že ona nikdy nepochopí city, nikdy se nezamiluje a já v tu chvíli cítil, že je na to nadmíru velký odborník. Došel jsem názoru,že samotní doktoři ve většině případu ví co mluví, ale u mojí sestry ne. Skrývá se v ní něco, něco víc. A tomuhle já věřím. Nikdy jsem víc nezatoužil, pochopit to jak se chová, jak se vyjadřuje, jak cítí. Jaké to je být tím čím je. Jenže ono to není tak jednoduchý, přesto já se budu snažit jak to jen půjde. To mohu slíbit..

Poslal(a): K2GK, 11.5.2010