Byl jednou jeden kluk,který bydlel s maminkou vedle starého pána, kterému umřela jeho žena se kterou byl spoustu let..Klučina, kterému bylo kolem 5 let ho viděl na zahradě, kde seděl v křesle a tiše brečel.Chlapec za ním šel a pomalu beze slov mu vlezl na klín a jen tak mu seděl na klíně. Potom, co se vrátil domů se ho maminka ptala, co mu řekl a on odpověděl: " Nic, jen jsem mu pomohl brečet." Myslím si, že bychom měli zůstat dětmi celý život a nestydět se za své city..Rozdávat lásku není nic, co by bylo těžké.Těší se to zdá být s postupujícím věkem, kdy máme spoustu bolesti na duši a kdy se už kvůli zkušenostem bojíme dát city najevo..

Poslal(a): Anežka Tůmová, 31.5.2010