Víte co je nejhorší, když přijdete na to, že lžete sami sobě….ano stále si lžeme a přesvědčujeme sami sebe. Ale když máte srdce, mozek vypíná a neposlouchá Vás. Nedokáže cítit nenávist, jen jakýsi zármutek. Smutek, že si člověk uvědomil, jak nám bylo krásně a najednou tak rychle vše zmizelo, ale co ty plány?představy?touhy?těšení se na každý den…kde to je???Je to pryč,,,cítíte jen na své kůži, jak padají slzy bezmoci, slzy lítosti, slzy touhy,slzy chtění, slzy že toho člověka chcete nenávratně zpět a tak se kutálí jedna za druhou…uvědomujete si, že toho člověka potřebujete mít stále na blízku,být s ním v kontaktu, je to jako kdyby vám někdo vzal půlku svého já. Cítíte se prázdní, tak nějak v tom chodíte, ale připadáte si jako bublinka, která neví, kam doletí, co ji čeká, co přijde, zdali praskne nebo jestli ji vítr odfoukne dál. Snažíte se být silní, děláte vše proto, aby to na venek vypadalo přesvědčivě, ale ten kdo je vnímavý a podívá se na Vaše oči =(otevření do Vaši duše)…pozná jak to je. Když se člověk směje od srdce, na očích se Vám ukáže malá vráska, když to tak není, oči jsou vyrovnané a hladké.
Říkejte si, co cítíte k sobě, dávejte si to najevo, je to zadarmo nic Vás to nestojí a pokud to opravdu cítíte, uděláte člověka“ jen“ šťastným. Co může být hezčího než to, že od milované osoby slyšíte, jak moc Vás potřebuje, co pro něj znamenáte, jak mu na Vás záleží a dokáže Vás obejmout pohladit po vlasech a dát Vám pusu na čelo…užívejte si lásku, nikdy nevíte, kdy o ni můžete přijít.

Poslal(a): :-(, 3.6.2010