No je to on, který žije s námi celý život. Je nám někdy lhostejný, je odhalován i při těch nejprimitivnějších situacích a kdyby se dal zpeněžit, skoro každý z nás je milionář.
Často přesahuje všechny meze a to snad úplně zbytečně. Faktem je..nesnáším ho.
Bojím se, že jednou ráno se probudím, jako každé ráno, den mi bude připadat jako každý jiný, ale přesto nebude - už se vytratí ta láska, která se z lidí časem vytrácí, jak sám říkáš. Odejdeš, odejdeš jen tak bez jakéhokoli vysvětlení, bez jediného slova, bez jediného soucitu, budeš pryč. Jako kdyby kolem mne ve městě prošel jeden člověk ze stovky lidí, které cestou potkám a ihned přestal existovat. Jako kdybych pro tebe nikdy nic neznamenala. Jako to zasraný drž hubu, které je pro tebe zcela normální. Jako ten dramatický výstup, co děláš, když něco řeknu. Jako když hledáš v životě tolik, kolik na tomhle světě nikdy nemůžeš dostat. Jako tu malinkatou pozornost, která je mou každodenní potřebou. Jako to, že umřu až přijde ten den, kdy odejdeš a tohle všechno bude na samém konci.

Poslal(a): Atrisha, 26.2.2005