Líbáš mě, hladíš mě, je mi s tebou krásně, ale cítím, že mě nemiluješ, je tu pořád ona. Ano ona, která ti ukázala, jaké to je mít někoho rád, ona kterou jsi poprvé miloval - jen ji, ona ke které nedokážu cítit nenávist, je to ona s kterou si chtěl strávit zbytek života. Ale co já? Co mám dělat? Ty lidi co poslouchám, když mi říkají, že přijdeš jen, když se ti to hodí, ti co mi říkají, takhle to nemá být, i když to tak bohužel chodí. Vím, že mají pravdu, vím že to ze života znají, ale nechci to poslouchat. Proč taky? Aby mi bylo ještě hůř?!

Poslal(a): atrisha, 27.2.2005