Pořád jseš v mojí hlavě.. A hlavně v srdíčku.. Nedokážu tě smazat.. Nedokážu tě ignorovat.. Byli jsme spolu krátce.. Ale to co jsi ve mě zanechal, mě hodně poznamenalo.. Odešel jsi.. Stejně rychle jako si přišel.. Když jsem tě potkala bylo to jako malý zázrak.. A teď? Sedím tu a přemýšlím nad tím kdo nebo co vlastně jsem.. Proč jsi odešel? Proč tak rychle a tak bolestivě? PRoč to bolí? Proč to nedokážu zastavit? Proč mi pořád v hlavě běhaj tvá slova? Proč jsi říkal NIKDY tě nechci ztratit a nechci být bez tebe? Byla to hra? Byla jsem jenom další tvoje trofej? Nechápu.. Teď už nic.. Dala jsem ti celý svý srdíčko.. A tys ho rozdupal.. Na milion kousíčků.. Bolí to.. Pořád.. Já nedokážu zapomenout.. Ale tys to dokázal celkem rychle.. Nejsem to já ta co tě přivítá polibkem.. Co tě obejme.. Kdo na tebe čeká.. Kdo s tebou plánuje co se bude dít.. Byl jsi pro mě ten můj ideál.. Nemůže ale zase kazit ten tvůj.. Já vím.. Já jenom.. Že to bolí.. Hrozně moc jsi mi ublížil.. Nechal jsi mě samotnou.. A mě teď zbylo pár vzpomínek a tvý fotky.. Tolik jsme toho mohli ještě zažít.. Mam se odpoutat a jít dál? Jak strašně bych to chtěla dokázat.. Snad.. Časem.. Nevíš jak moc tě miluju.. A zároveň tak moc nenávidím.. Měl jsi být mé světlo na konci tunelu.. Ale byl to vlak..

Poslal(a): Ronie, 21.11.2010