Mám strach z toho co sem , mám strach co ze mě bude ..
moc lidí z nás jě někde na školách ..., ale jediné.. co nás do budoucna čeká .. sou dvě věci .. je to rodina a naše práce .. a já nevim .. já to nechcu .. nechcu zažít tenhle celoživotní stereotyp .. je to jako by sme byli jenom roboti stvořeni a vycvičeni pro jedinou věc .. mít rodinu a chodit do práce .. každý den se nám bude opakovat ... každý den se bude dít to stejné .. a jediné změny, které budou .. jenom naše stáří .. a to čeho naše děti dosáhly .. nechcu takhle žít .. nechcu .. žit tímhle sterotypem .. chcu něco co .. něco víc.. možná si říkáte .. nejde si vybírat .. , ale já věřim že to de .. že mi jsme ti kteří určujeme co smíme a co ne.. věřím že tu jsme pro něco víc jsme tu proto aby si nás lidi pamatovali že jsme něco byli .. že jsme něco dokázaly ..a nevěřim že tu jsme jenom .. aby jsme chodili do práce měli rodinu.. a s jedinou vzpominkou na mládí a naše děti .. s tohohle světa odešly .. a byli na věky zapomenuty.. neříkám že nechcu mít rodinu .., ale nechcu žít obyčejně nechcu jenom přihlížet ....věřím že v nás je něco víc...

Poslal(a): Enza, 1.12.2010