„Ahoj, konečně jsi tady, už jsem se bál, že jsi na mě zapomněla a už nepřijdeš.“ Pohladil mě po tváři a usmál se na mě tím krásným úsměvem, který má jenom on. „Nemohla bych nepřijít, je to poslední večer, kdy jsme spolu, nechci to promeškat, i když to hrozně bolí, nechci o tebe přijít.“ Pokusila jsem se o úsměv, ale místo toho mi po tváři stekla slza. „Nebreč, prosím, miluji tě a nechci, abys kvůli mně byla nešťastná. Miluji tě, tak moc tě miluji, udělal bych všechno proto, abych tady mohl zůstat a nemusel odjíždět, ale oba víme, že nemohu.“ Snažil se nás oba uklidnit, ale to napětí už nešlo vydržet, začala jsem brečet a stulila jsem se mu do náruče. Hladil mě po vlasech a pořád šeptal, jak mě miluje, ale já už jsem to nemohla poslouchat, bylo to nejhorší, co se mohlo stát. Konečně jsme si uvědomili, že jsme pro sebe ti praví a konečně jsme dali naší lásce šanci a on najednou musí odjet na druhý konec zeměkoule a už se nikdy nemáme vidět, on je láska mého života, já o něj nemohu přijít. „Já o tebe nemohu přijít.“ Řekl mi najednou. „Máme zase propojené myšlenky, miluji tě, takhle jsem ještě nikdy nemilovala, a představa, že mi zítra ráno odjedeš a už tě nemám nikdy vidět, mi rve srdce z hrudi, nemohu už tě nikdy nevidět, na to jsem na tobě moc závislá, proč musíš odjíždět zrovna teď?“ ptala jsem se zoufalým hlasem. „Musím, ty víš, že s tímhle já nemohu nic udělat, jsem moc mladý na to, abych žil bez rodičů a musím se podřídit, ale víš, jak mě to bolí, stejně jako tebe, neumím už si svůj život bez tebe představit. Všichni nám říkali, že jsme mladí a naše láska stejně nevydrží., ano je nám sedmnáct, ale proč bychom už nemohli najít lásku na celý život, miluji tě a vím, že lepší holku, než jsi ty, na světě nenajdu a ani hledat nechci, já jsem si svojí pravou už našel a jsi to ty, nemohu tě tady jen tak nechat.“ Tiskl mě k sobě a já jsem věděla, že takovouhle lásku může člověk zažít jen jednou v životě, a někomu se ani to nepoštěstí, ale já jsem svoje štěstí našla, ano je mi pouhých sedmnáct, ale to neznamená, že se musím svého štěstí vzdát, miluji ho tolik, že bych pro něj byla schopná zemřít a vím, že to není jen nějaké pouhé pomatení smyslů, já jsem na něm závislá a vím, že když odjede, odjede i půlka mého srdce a už to nikdy nebudu já, tak šťastná jako s ním, nikdy už se nebudu moci smát upřímným úsměvem a nikdy na něj nezapomenu, protože ho miluji z celého srdce. Tohle všechno jsem mu chtěla říct, ale nemohla jsem, nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo, chtěla jsem mluvit, chtěla jsem řvát na celý svět, jak je nespravedlivý, že mi bere největší lásku mého života, ale smutek mi vzal slova, tak sem se jen tulila k jeho hrudi a užívala jsem si jeho poslední objetí. „Já nechci myslet na to, že už zítra odjíždím, chci si s tebou poslední večer pořádně užít, bavit se, nemyslet na to, co bude zítra a kazit si tím náladu, buďme šťastní a nemysleme na budoucnost, ještě budeme mít dost času truchlit, ale teď můžeme využít naší poslední noci a udělat něco bláznivého, pojď, půjdeme na pláž a bude to naše nejlepší noc, jakou jsme kdy zažili a na jakou nikdy nezapomeneme.“ Podíval se na mě psím pohledem a mě bylo jasné, že mu neodolám. Utíkali jsme na pláž a celou noc jsme se smáli, byl to upřímný smích a já jsem měla radost, že s ním mohu být, děkovala jsem za to, že jsem tak skvělého kluka mohla vůbec poznat, a že se o mě zajímal, miluji ho a nikdy nepřestanu. „Miluji tě a nikdy nepřestanu, musíš to vědět, vždycky budeš v mém srdci zabírat ten největší kus, nechci o tebe přijít, ale vím, že s tím my dva nic udělat nemůžeme, jen chci, abys věděl, že nelituji ničeho, co se mezi námi stalo a jsem moc ráda i za ty hádky, díky kterým je teď náš vztah tak kde je. Miluji tě.“ Podívala jsem se mu do očí a tohle jsem mu řekla, bylo to poprvé, kdy jsem viděla kluka brečet, ale už to také nemohl vydržet, popadl mě a začal mě líbat. Byla jsem v sedmém nebi, ale věděla jsem, že to není na dlouho, ale nikdo mi nikdy nebude moci vzít jedno – moje vzpomínky, nikdy na něj nezapomenu a tyhle vzpomínky si budu uchovávat jako ten nejcennější poklad. Naposledy jsem se za ním otočila, naposledy jsme si vyměnili ty dvě slova: „Miluji tě.“ A rozešli jsme se navždy. Jen díky němu jsem zažila ty nejkrásnější dva roky, na které budu a chci vzpomínat po celý zbytek života. Nechápala jsem to, ale z pláže jsme oba odcházeli s podivným úsměvem na tváři, ano cítila jsem štěstí, podivné štěstí, už tenkrát jsme oba věděli, že se rozhodně nevidíme naposledy…

Poslal(a): Nemocná., 10.2.2011