Vstávám a začíná nejkrásnější ráno v mém životě. Dlouhá léta jsem o tomto dni snil a nemohl se dočkat,kdy konečně vstanu a bude mi vytoužených osmnáct let. Ještě chvilku si vychutnávám úžasné probuzení a ve skrytu duše doufám,že otec splní přání,které mám a o jiné nestojím.
Je kolem desáté hodiny, sobota a nádherný slunný den. Vcházím do obývacího pokoje, kde na mne už netrpělivě čekají rodiče a ptají se, jestli si nedám snídani. Na snídani samozřejmě nemám ani pomyšlení a jen se dívám na otce, jestli vyřkne to mé přání a jestli ho také splní. Poté mi poví, abych s ním šel k oknu a podíval se s ním jaké je dnes krásné ráno. Když se s ním podívám přes balkónové okno,tak rychle objímám tátu a říkám, že je nejkrásnější jaké jsem kdy zažil. Mé oči však i při objetí nespouští z dohledu motorku, která se v jarních paprscích leskne jako diamant. Další má otázka je, jestli se mohu na ní hned svézt. Otcovo pokynutí nemůžu nevidět a další věta zněla, abych jezdil opatrně a byl na slavnostní oběd doma. V té chvíli bych slíbil tátovi i modré z nebe.
Nasedám na tu nejkrásnější motorku na světě a vyrážím na dospělou etapu života. Jedu s větrem o závod a vychutnávám si každičkou chvilku, která přichází. Dlouhá rovinka, ale brzy končí a nezkušenost si bere daň. Hlavou se mi promítá celý život a silný úder o vzrostlý strom již nevnímám. Je neuvěřitelné, že bolest není, to co cítím. Mám myšlenky jen na jediné a to že jsem nedodržel tátův slib a že možná rodiče již nikdy neuvidím. Po dalších pár vteřinách upadám do bezvědomí.
Jediná otázka zůstane nezodpovězená a to kdo by měl dopsat mou vzpomínku. Záchranář? Lékař? Hrobník? Myslím si,že anděl,protože ten jediný viděl celý den….

Poslal(a): Josef Michálek, 2.3.2011