Asi si to nikdy nepřečteš,ale i tak tady píšu už proto že to musí jít ven.Pamatuji si,když si mě zasáhl do srdce a já věděla že už neuniknu.Nehledala jsem tě,a našla jsem báječného človíčka.Ale v nesprávnou dobu.Strašně moc mi scházíš,a věřím že to ještě cítíš že jsme i na dálku spojení ale jak dlouho..Vše mi moc schází.Naše několikahodinové povídání,tvůj krásný smích,něžná slůvka,a to naše kňourání.Tvé objetí a raní tulení než si šel do práce.S tebou bylo vše nejkrásnější.Ráda jsem koukala na tvé ruce,milé,něžné prostě paculky k zulíbání.Jak ses uměl krásně zamračit,to jsem roztála jak vločka na dlani.Tolik vášně a touhy nikdy nám nescházelo.Pořád po tobě toužím.Dá se vůbec,nato vše zapomenout?Vždy budeš mé sluníčko. A i když se nebudu moci vyhřívat v jeho paprscích, zůstane navždy ve mně.
Nevím jak to vše dopadne.Možná jsme ten pár co nemůžou být spolu ani bez sebe.Nevím kde mám své místo.Jen vím co právě prožívám a z čeho mám hrůzu a proto ti nemůžu vše říct a ty víš proč.Je moc otázek a žádné odpovědi,proto jsem tam kde jsem ale jen rozumem.Chce to čas a mi jsme oba netrpěliví.Prosím Odpusť mi...

Poslal(a): Hvězdička, 6.4.2011